Gayografičák

 

Před nějakým tím časem, ještě v době, kdy se zima dala přežít bez sibiřských vymožeností, se konala na Pentagonu jedna taková mimořádně pikantní party. Gayografové a gayografky z celého světa se sjeli do hlavního města EU, tedy Brna, aby zde oslavili…něco. Sjezdu dali název Geografičák. Toto je zároveň asi poslední informace, která by měla být pravdivá. Další části tohoto slohového cvičení se nemusejí zakládat na pravdě.

 

Vstupné na celou gay party činilo pouhých 120 korun. V ceně bylo zahrnuto nějaké jídelní občerstvení a hlavně kofola a pivo v libovolném množství, což potěšilo. Start byl ohlášen na 19.hodinu.

 

Šťastlivci, kteří se na akci skutečně dostavili a Univerzitní klub nalezli, sestoupili ze schodů, byli přepadeni děvčaty toužícími po jejich jméně (ale jen pokud byli prváci) a takto povzbuzeni byli kopnuti do podzemní kobky, která se jim měla stát na dalších pár hodin druhým domovem. Pokud byste čekali velkou místnost pro všechny, čekali byste marně. V UK se nachází dvě středně velké místnosti. V té vpravo se ze začátku sedělo, zatímco v té vlevo se po celou nacházel zdroj nebeské many v podobě beček. Chodba spojující obě místnosti se stala velkou komunikační tepnou a pro svoji klikatost také zdrojem občasného bloudění.

 

Jistě se všichni shodneme, že nejtěžší na každé akci je správně odstartovat. My jsme neváhali a po natočení prvního malého pivečka jsme zabrali stůl pro dva, u kterého nás pohodlně sedělo asi dvanáct. Aby nám nebyla dlouhá chvíle, sežrali jsme v pěti minutách všechny chlebíčky. Hrátek chtiví prváci házeli do piv okolo sedících spoluobčanů okurky, tyčinky a další části menu. Tato zábava nám vydržela opravdu dlouho (tedy alespoň některým z nás) a vyvrcholila pyramidou z tyčinek, chlebíčků a všelijakého dalšího svinstva, kterou mi vybudovali nějací parchanti na tupláku. Plném.

 

Snahy organizátorů o nějaký program byly vesměs marné, popřípadě byly velkoryse ignorovány. Osobně si z něj nepamatuju skoro nic. Spíš tak matně tuším, že někdy hodně pozdě jsme byli vykopnuti ven hledat nějaké papírky na dvoře Pentagonu. Podle toho, jak rychle jsme se k nějakému domotali, jsme pak byli voláni ke slavnostnímu otisku palce do památeční knihy ústavu. Další smysl to zřejmě nemělo. 

 

Poslední aktivitou organizátorů, na kterou si více méně pamatuju, byla anketa. Zajímavou možností bylo přirovnat některé lektory k vybranému zvířectvu, podobně jako možnost spodobnit některého profesora kresbou. Soutěž v přesnosti zeměpisného určení jednoho z rohů mapovny byla pikantní hlavně v tom, že slibovala v případě výhry možnost společné fotky s Rudou. Bohužel byla anketa anonymní ;-)   

 

Jestliže organizátoři pojali zábavu spíše volněji, vyučující personál se zapojil úspěšně s vlastními výstupy. Například doktor Řehák se stal doslova estrádním umělcem, když postupně všem stolům ukazoval, jak umí jazykem udělat uzel na gumičce do vlasů. Dokonce i policejní rada Vacátko a Toušek se vydali do davu vyprávět příběhy ze svého života. Někdy bylo dokonce těžké svět lachtanů, mechů a lišejníků opustit, tolik lidí se kolem nich shluklo. 

 

Bezpochyby zajímavou částí programu byla půlnoční tombola, kterou moderoval božský Ruda, toho času prý po litru slivovice. Ceny bezpochyby stály za hřích – kdo by třeba netoužil po Atlasu Peru? Samozřejmě se našel i jeden blbec z řad prváků, který lístek na akci a tedy na tombolu někde prochlastal. No. Takže. No. No. Takže Rudolfovy hlášky byly vynikající (i když o půlnoci to už mohl moderovat klidně i policejní rada Vacátko, vyšlo by to nastejno), atmosféra veskrze kladná a dokonce i některé ceny připadly prvákům; třeba zrovna Atlas Peru vyhrál možná Ondra Herzán. Takže spokojenost. 

 

Po půlnoci došlo k tradiční difůzi všech prváků do všech možných koutů a těžko popsat jejich osudy. Jisté je, že pípa se zastavila jen tehdy, když ji stihla porucha a i tehdy se jindy pomalý doktor Řehák zmohl k velkolepému sprintu (podobnému běhu důchodců pro volná místa v šalině), aby mohl pípu opravit a party mohla pokračovat. To stihl v rekordním čase a patří mu za to všeobecný dík. Vedle škopků do boje promluvily i dary z Latinské Ameriky (r.u.m) a Moravy (slívka). Tady někde pak poněkud ztrácím přehled, hluché místo snad omluvíte a jistě si ho i odůvodníte. 

 

Zhruba od jedné hodiny ranní naše řady pomalu a jistě řídly, zhruba kolem třetí se sestava opět ustálila a usínala společně. Někdy okolo šesté hodiny se i těm nejtvrdším povahám z řad prváků zastesklo po betli a zamířili domů. Standartu Ústavu geografie tak museli držet doktorandi, kterým nečinilo zásadní problémy kalit až do dopoledne. Ale to už jsme my seděli v aule a poslouchali moudra božského Rudy. Automat na kafe se mohl převařit, pozornost, bdělost a střízlivost se stále blížily nule, a tak bylo i nezúčastněným jasné, že se party vyvedla.  

 

Jaké tedy je resumé celého gayografičáku? Jak se dalo vypozorovat prostou dedukcí předchozího textu, byla to mimořádně vypečená party, která by žádnému správnému studentovi geografie rozhodně neměla ujít. Kdo nebyl na prvním, běžte na druhý. Věřím, že rozhodně nebudete litovat.

Jura