Literatura
Strahler, A. – Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York, 575 s. Kapitola: Glacial Landforms and the Ice Age, s. 454 – 475.
1. Úvod
· ledovce významně ovlivnily v nedávné geologické minulosti (pleistocén = 2,5 mil. až 10 tis. let BP) vývoj reliéfu v subarktických a mírných šířkách severní polokoule
· současné rozšíření ledovců: pevninské ledovce – Grónsko, Antarktida, horské ledovce – vyšší pohoří s vrcholky nad sněžnou čárou po celém světě
· ledovce mají dopady na ostatní složky FG sféry Země – litosféra, atmosféra (zvyšují albedo, snižují teplotu vzduchu), hydrosféra (rezervoáry sladké vody, ovlivňují výšku hladiny světového oceánu)
2. Ledovce
· ledovec = velká, přirozená akumulace ledu vzniklá přeměnou sněhu, která se dostává účinky gravitace do pohybu po ukloněném skalním; pohyb je charakteristickým projevem ledovců
· ledovce vznikají v prostředí, kde zimní sněhové srážky převyšují hodnotu letní ablace sněhu; ablace = ztráta sněhové pokrývky výparem a táním
· led je konečným výsledkem řady: sníh → firn → led
· ledovce vznikají za nízkých teplot a při vysokých sněhových úhrnech (vysoké zeměpisné šířky, velké nadmořské výšky)
· v horách se pohybují ledovce ze zdrojových oblastí dolů pod úroveň sněžné čáry, kde dochází k jejich zániku ablací
· typy ledovců: a. horský (údolní) ledovec, b. pevninský ledovec
· v ledovci je přimíšen horninový materiál všech frakcí (jíl až balvany); zdrojehorninových úlomků: a. ledovcová eroze skalního podkladu, b. svahové pohyby na okolních údolních svahů
· typy ledovcové eroze:
- ledovcová abraze: a. brázdění (exarace), obrušování a ohlazování (deterze)
- odlamování (detrakce)
Strahler&Strahler obr. 18.1 s. 458
· ledovcový materiál se ukládá v místech, kde ledovec odtává
3. Horské ledovce
· zdrojová – transportní – ablační oblast ledovce
· kar = zdrojová oblast ledovce; amfiteatrální sníženina vzniklá přetvořením údolního uzávěru mrazovým zvětráváním a činností ledovce
Strahler&Strahler obr. 18.2 s. 459
· ledovcový splaz
· ledopády s ledovcovými trhlinami (crevasses) – vznikají v místech velkého sklonu podloží
· svrchní části ledovce jsou pevné, hlubší partie ledovce jsou plastické (důsledek váhy nadložního ledu)
· způsoby pohybu ledovce:
- pomalým tečením podobně jako voda v říčním korytě
- sesouváním po údolním dně; sesouvání je podporováno přítomností tavné vody a bahna na bázi ledovce
Strahler&Strahler obr. 18.3 s. 459
· v případě že rychlost akumulace ledu v horní části je přibližně stejná jako rychlost ablace ledu ve spodní části, nachází se ledovec ve stavu dynamické rovnováhy
· rychlost pohybu ledovce: cm/den (pevninské ledovce, málo aktivní horské ledovce) až několik m/den (silně aktivní horské ledovce); náhlé skluzy horských ledovců – rychlost pohybu přesahuje 60 m/den
3.1 Tvary vzniklé činností horských ledovců
Strahler&Strahler obr. 18.4 s. 460
· arête = úzký rozeklaný hřbet který vznikl protnutím svahů dvou karů
· horn = ostrý vrchol který vznikl na kontaktu tří nebo více karů
· moréna = akumulace horninového materiálu deponovaná při okrajích ledovce
· morény se rozlišují podle polohy v rámci ledovce:
- boční moréna
- střední moréna
Strahler&Strahler obr. 18.5 s. 461
- koncová (terminální) moréna
Strahler&Strahler obr. 18.6 s. 461
- vnitřní moréna
- spodní moréna
3.2 Ledovcová údolí (trogy) a fjordy
· trog = říční údolí rozšířené a prohloubené ledovcovou erozí
Strahler&Strahler obr. 18.7 s. 462
· visuté údolí
· pleso = ledovcové jezero vznikající zachytáváním vody ve sníženině v horní části trogu; sníženiny ve dnech trogů vznikají nerovnoměrnou ledovcou erozí údolního dna
· fjord – vzniká zatopením spodní části ledovcového údolí mořem; fjordy jsou rozšířeny zejména podél hornatých západních pobřeží mezi 50° a 70° s. a j. šířky
Strahler&Strahler obr. 18.8 s. 462
4. Současné pevninské ledovce
· v současnosti existují dva pevninské ledovce:
Grónský: rozloha 1,7 mil. km2, zaujímá 7/8 rozlohy ostrova, max. mocnost ledu cca 3000 m
Antarktický: rozloha 13 mil. km2, max. mocnost ledu cca 4000 m, pevninský ledovec přechází plynule do šelfového ledu
Strahler&Strahler obr. 18.9 a 18.10 s. 463
5. Mořský led a ledové kry
· led který pluje na hladině oceánu má dvě podoby:
- mořský led
- ledové kry
· mořský led = vzniká zamrznutím mořské vody; tloušťka mořského ledu nepřesahuje 5 m.
· víceletý led (pack ice) = mořský led který zcela pokrývá mořskou hladinu; často se kupí do ledových bariér
· ledové kry (iceberg) = kusy ledu které se odlomily od ledovců zasahujících na pobřeží; ledová kra může mít mocnost až několik stovek metrů; cca 5/6 ponořeno pod hladinou; tvořeny sladkou vodou
Strahler&Strahler obr. 18.13 s. 465
6. Doba ledová
· glaciál = období během kterého dochází k růstu pevninských ledovců a k jejich postupu do nižších zeměpisných šířek
· zalednění (glaciace) – vyvoláno poklesem průměrné roční teploty v oblastech s dostatkem sněhových srážek; deglaciace – vyvolána oteplením nebo poklesem úhrnů sněhových srážek
· interglaciál = teplejší období mezi dvěma zaledněními
· glaciály a interglaciály se střídaly během pleistocénu; spodní hranice pleistocénu se dnes klade do období před 2,48 mil. lety
· holocén = současné interglaciální období; počátek holocénu – 10 000 let BP
· stratigrafické škály pleistocénu: a. alpská, b. severoevropská; alpský systém – 6 glaciálů (bieber, donau, günz, mindel, riss, würm), severoevropský systém – 6 glaciálů (pretegelen, eburon, menap, elster, saale, weichsel)
6.1 Rozsah posledního zalednění
· během gláciálů byly severní části Severní Ameriky, Evropy a Asie pokryty pevninským ledovcem
· evropská část pevninského ledovce se označujeme jako Skandinávský ledovec – jeho centrální část se nacházela v oblasti Baltského moře
· max. rozšíření Skandinávského ledovce v Evropě: střední Německo, celé Polsko až k hranicím s ČR, velké rozlohy v Rusku; na Britských ostrovech samostatné ledové čapky spojené se Skandinávským ledovcem
Strahler&Strahler obr. 18.15 s. 466
· Jižní Amerika zaledněna od 40° j.š. směrem k jihu, zcela zaledněn Jižní ostrov Nového Zélandu
· během maximálního rozsahu zalednění se hladina světového oceánu nacházela o 125 m níže než dnes
7. Tvary vytvořené pevninskými ledovci
7.1 Erozní tvary pevninských ledovců
· ledovcové ohlazy – vznikají ledovcovou abrazí skalního podkladu; deterzní povrchy bývají často porušeny rýhami a škrábanci, podle kterých lze odvodit směr pohybu ledovce
· oblíky = asymetrické ledovcem ohlazené pahorky; zbytky skal které před zaledněním vyčnívaly nad okolní terén
Strahler&Strahler obr. 18.16 s. 467
· ledovcová jezera
Strahler&Strahler obr. 18.17 s. 467
7.2 Sedimenty pevninských ledovců
· ledovcové (glaciální) uloženiny = všechny sedimenty které vznikly v souvislosti s aktivitou ledovců
· till = nevrstevnatá směs ledovcového materiálu obsahující všechny zrnitostní frakce od balvanů až po jíl
7.2.1 Morény
· koncová, ústupová moréna, spodní moréna
· kontaktní moréna
Strahler&Strahler obr. 18.19 s. 469
7.2.2 Výplavová planina a eskery
· voda která vytéká z tajícího pevninského ledovce odnáší materiál z morén, sedimentací morénového materiálu v předpolí ledovce vznikají glaciofluviální uloženiny (ledovcovo-říční)
· výplavová planina (sandr) – mírně ukloněná planina tvořená glaciofluviálními uloženinami v předpolí pevninského ledovce; vzniká splynutím plochých náplavových kuželů ledovcových toků
· kotle (kettles) – okrouhlé deprese zpravidla vyplněné vodou; vznikají roztáním mrtvého ledu pohřbeného v gaciofluviálních sediementech
· eskery = přímé nebo klikaté valy vznikající fluviální sedimentací v ledovcových tunelech
Strahler&Strahler obr. 18.20 s. 470
7.2.3 Spodní moréna a drumliny
· rozsáhlé pokryvy tillu uložené jako spodní moréna se označují jako tillová planina; častý výskyt jezer, zvláště obsahuje-li till jíl
· drumlin = oválný pahorek tvaru obrácené kávové lžičky; drumliny vznikaly při pohybu ledovce nahrnutím tillu
Strahler&Strahler obr. 18.21 s. 470
7.2.4 Předledovcová jezera a varvy
· glaciolakustrinní sedimenty (ledovcovo-jezerní) = sedimenty předledovcových jezer
· varvy (páskované jíly) = typ glaciolakustrinního sedimentu ve kterém se střídají tmavé, jílovité polohy s písčitými, světlými polohami; mocnost vrstviček kolísá mezi 2mm a 3 cm
· kamy (ang. kames) = pahorky s plochými temeny, které vznikly obnažením říčních delt toků ústících do předledovcových jezer (glaciofluviální sedimenty)
7.2.5 Pluviální jezera
· chladné a vlhké klima v předpolí pevninských ledovců umožňovalo existenci rozsáhlých jezer (pluviální jezera)
· Bonnevillské jezero – dnešní Great Salt Lake (Utah, USA)
7.3 Environmentální aspekty ledovcových uloženin
· polohy tillu ovlivňují zemědělské využívání půdy – kamenitý till ztěžuje obdělávání
· till budující příkré svahy je náchylný ke svahovým pohybům (sesouvání, tečení)
· glaciofluviální sedimenty (výplavové planiny, kamy, eskery) bývají využívány ve stavebnictví (betonářská surovina, materiál pro budování náspů)
· polohy glaciofluviálních sedimentů bývají zvodnělé – zdroj podzemní vody
8. Příčiny glaciálních období
· způsoby studia kvartéru:
- datování sedimentů pomocí paleomagnetického záznamu
- rozbor chemizmu mořských sedimentů (rekonstrukce teploty vody)
· v minulých 2 až 3 mil. letech proběhlo nejméně 30 chladných klimatických výkyvů
7.1 Pravděpodobné příčiny pleistocénního ochlazení klimatu
· předpokládané příčiny kvartérního ochlazení klimatu:
- změna uspořádání kontinentů způsobená pohybem litosférických desek
- zvýšení počtu a intenzity sopečných erupcí
- zmenšení zářivé energie Slunce
· nejvíce pravděpodobná je hypotéza související s globální tektonikou
7.2 Pravděpodobné příčiny střídání glaciálů a interglaciálů
· astronomická hypotéza – viz Úvod do studia geografie
8. Vývoj krajiny v holocénu
· holocén = současný interglaciál (postglaciál); počátek holocénu 10 000 let BP
· oteplení v holocénu vyvolalo posun klimatických pásem do vyšších zeměpisných šířek a rozvoj vegetace na čerstvě odledněných plochách
· holocén se člení na tři hlavní klimatické fáze:
- boreál: boreální jehličnatý les v mírných šířkách, 10 – 8 tis. let BP
- atlantik: klima teplejší a vlhčí než dnes, 8 – 5 tis. let BP
- subboreál: klima chladnější než dnes, 5 – 2 tis. Let BP
· období posledních 2000 let – existují písemné záznamy
1000 – 1200 n.l. výrazně teplé období (středověkém klimatické optimum)
1450 – 1850 n.l ochlazení klimatu (malá doba ledová), rozšiřování plochy horských ledovců
· 20. stol. – pomalý nárůst globální teploty vzduchu; antropogenní zesilování skleníkového efektu