LEDOVCOVÉ TVARY RELIÉFU A GLACIÁLNÍ DOBY

 

Literatura

Strahler, A. –  Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York, 575 s. Kapitola: Glacial Landforms and the Ice Age, s. 454 – 475.

 

1. Úvod

·        ledovce významně ovlivnily v nedávné geologické minulosti (pleistocén = 2,5 mil. až 10 tis. let BP) vývoj reliéfu v subarktických a mírných šířkách severní polokoule

·        současné rozšíření ledovců: pevninské ledovce – Grónsko, Antarktida, horské ledovce – vyšší pohoří s vrcholky nad sněžnou čárou po celém světě

·        ledovce mají dopady na ostatní složky FG sféry Země – litosféra, atmosféra (zvyšují albedo, snižují teplotu vzduchu), hydrosféra (rezervoáry sladké vody, ovlivňují výšku hladiny světového oceánu)

 

2. Ledovce

·        ledovec = velká, přirozená akumulace ledu vzniklá přeměnou sněhu, která se dostává účinky gravitace do pohybu po ukloněném skalním; pohyb je charakteristickým projevem ledovců

·        ledovce vznikají v prostředí, kde zimní sněhové srážky převyšují hodnotu letní ablace sněhu; ablace = ztráta sněhové pokrývky výparem a táním

·        led je konečným výsledkem řady: sníh → firn → led

·        ledovce vznikají za nízkých teplot a při vysokých sněhových úhrnech (vysoké zeměpisné šířky, velké nadmořské výšky)

·        v horách se pohybují ledovce ze zdrojových oblastí dolů pod úroveň sněžné čáry, kde dochází k jejich zániku ablací

·        typy ledovců: a. horský (údolní) ledovec, b. pevninský ledovec  

·        v ledovci je přimíšen horninový materiál všech frakcí (jíl až balvany); zdrojehorninových úlomků: a. ledovcová eroze skalního podkladu, b. svahové pohyby na okolních údolních svahů

·        typy ledovcové eroze:

-         ledovcová abraze: a. brázdění (exarace), obrušování a ohlazování (deterze)

-         odlamování (detrakce)

Strahler&Strahler obr. 18.1 s. 458

·        ledovcový materiál se ukládá v místech, kde ledovec odtává

 

3. Horské ledovce

·        zdrojová – transportní – ablační oblast ledovce

·        kar = zdrojová oblast ledovce; amfiteatrální sníženina vzniklá přetvořením údolního uzávěru mrazovým zvětráváním a činností ledovce

Strahler&Strahler obr. 18.2 s. 459

·        ledovcový splaz

·        ledopády s ledovcovými trhlinami (crevasses) – vznikají v místech velkého sklonu podloží

·        svrchní části ledovce jsou pevné, hlubší partie ledovce jsou plastické (důsledek váhy nadložního ledu)

·        způsoby pohybu ledovce:

-         pomalým tečením podobně jako voda v říčním korytě

-         sesouváním po údolním dně; sesouvání je podporováno přítomností tavné vody a bahna na bázi ledovce

Strahler&Strahler obr. 18.3 s. 459

·        v případě že rychlost akumulace ledu v horní části je přibližně stejná jako rychlost ablace ledu ve spodní části, nachází se ledovec ve stavu dynamické rovnováhy

·        rychlost pohybu ledovce: cm/den (pevninské ledovce, málo aktivní horské ledovce) až několik m/den (silně aktivní horské ledovce); náhlé skluzy horských ledovců – rychlost pohybu přesahuje 60 m/den

 

3.1 Tvary vzniklé činností horských ledovců

Strahler&Strahler obr. 18.4 s. 460

·        arête = úzký rozeklaný hřbet který vznikl protnutím svahů dvou karů

·        horn = ostrý vrchol který vznikl na kontaktu tří nebo více karů

·        moréna = akumulace horninového materiálu deponovaná při okrajích ledovce

·        morény se rozlišují podle polohy v rámci ledovce:

- boční moréna

- střední moréna

Strahler&Strahler obr. 18.5 s. 461

- koncová (terminální) moréna

Strahler&Strahler obr. 18.6 s. 461

- vnitřní moréna

- spodní moréna

 

3.2 Ledovcová údolí (trogy) a fjordy

·        trog = říční údolí rozšířené a prohloubené ledovcovou erozí

Strahler&Strahler obr. 18.7 s. 462

·        visuté údolí

·        pleso = ledovcové jezero vznikající zachytáváním vody ve sníženině v horní části trogu; sníženiny ve dnech trogů vznikají nerovnoměrnou ledovcou erozí údolního dna

·        fjord – vzniká zatopením spodní části ledovcového údolí mořem; fjordy jsou rozšířeny zejména podél hornatých západních pobřeží mezi 50° a 70° s. a j. šířky

Strahler&Strahler obr. 18.8 s. 462

 

4. Současné pevninské ledovce

·        v současnosti existují dva pevninské ledovce:

Grónský: rozloha 1,7 mil. km2, zaujímá 7/8 rozlohy ostrova, max. mocnost ledu cca 3000 m

Antarktický: rozloha 13 mil. km2, max. mocnost ledu cca 4000 m,  pevninský ledovec přechází plynule do šelfového ledu

Strahler&Strahler obr. 18.9 18.10 s. 463

 

5. Mořský led a ledové kry

·        led který pluje na hladině oceánu má dvě podoby:

-         mořský led

-         ledové kry

·        mořský led = vzniká zamrznutím mořské vody; tloušťka mořského ledu nepřesahuje 5 m.

·        víceletý led (pack ice) = mořský led který zcela pokrývá mořskou hladinu; často se kupí do ledových bariér

·        ledové kry (iceberg) = kusy ledu které se odlomily od ledovců zasahujících na pobřeží; ledová kra může mít mocnost až několik stovek metrů; cca 5/6 ponořeno pod hladinou; tvořeny sladkou vodou

Strahler&Strahler obr. 18.13 s. 465

 

6. Doba ledová

·        glaciál = období během kterého dochází k růstu pevninských ledovců a k jejich postupu do nižších zeměpisných šířek

·        zalednění (glaciace) – vyvoláno poklesem průměrné roční teploty v oblastech s dostatkem sněhových srážek; deglaciace – vyvolána oteplením nebo poklesem úhrnů sněhových srážek

·        interglaciál = teplejší období mezi dvěma zaledněními

·        glaciály a interglaciály se střídaly během pleistocénu; spodní hranice pleistocénu se dnes klade do období před 2,48 mil. lety

·        holocén = současné interglaciální období; počátek holocénu – 10 000 let BP

·        stratigrafické škály pleistocénu: a. alpská, b. severoevropská; alpský systém – 6 glaciálů (bieber, donau, günz, mindel, riss, würm), severoevropský systém – 6 glaciálů (pretegelen, eburon, menap, elster, saale, weichsel)

 

6.1 Rozsah posledního zalednění

·        během gláciálů byly severní části Severní Ameriky, Evropy a Asie pokryty pevninským ledovcem

·        evropská část pevninského ledovce se označujeme jako Skandinávský ledovec – jeho centrální část se nacházela v oblasti Baltského moře

·        max. rozšíření Skandinávského ledovce v Evropě: střední Německo, celé Polsko až k hranicím s ČR, velké rozlohy v Rusku; na Britských ostrovech samostatné ledové čapky spojené se Skandinávským ledovcem

Strahler&Strahler obr. 18.15 s. 466

·        Jižní Amerika zaledněna od 40° j.š. směrem k jihu, zcela zaledněn Jižní ostrov Nového Zélandu

·        během maximálního rozsahu zalednění se hladina světového oceánu nacházela o 125 m níže než dnes

 

7. Tvary vytvořené pevninskými ledovci

7.1 Erozní tvary pevninských ledovců

·        ledovcové ohlazy – vznikají ledovcovou abrazí skalního podkladu; deterzní povrchy bývají často porušeny rýhami a škrábanci, podle kterých lze odvodit směr pohybu ledovce

·        oblíky = asymetrické ledovcem ohlazené pahorky; zbytky skal které před zaledněním vyčnívaly nad okolní terén

Strahler&Strahler obr. 18.16 s. 467

·        ledovcová jezera

Strahler&Strahler obr. 18.17 s. 467

 

7.2 Sedimenty pevninských ledovců

·        ledovcové (glaciální) uloženiny = všechny sedimenty které vznikly v souvislosti s aktivitou ledovců

·        till = nevrstevnatá směs ledovcového materiálu obsahující všechny zrnitostní frakce od balvanů až po jíl

 

7.2.1 Morény

·        koncová, ústupová moréna, spodní moréna

·        kontaktní moréna

Strahler&Strahler obr. 18.19 s. 469

 

7.2.2 Výplavová planina a eskery

·        voda která vytéká z tajícího pevninského ledovce odnáší materiál z morén, sedimentací morénového materiálu v předpolí ledovce vznikají glaciofluviální uloženiny (ledovcovo-říční)

·        výplavová planina (sandr) – mírně ukloněná planina tvořená glaciofluviálními uloženinami v předpolí pevninského ledovce; vzniká splynutím plochých náplavových kuželů ledovcových toků 

·        kotle (kettles) – okrouhlé deprese zpravidla vyplněné vodou; vznikají roztáním mrtvého ledu pohřbeného v  gaciofluviálních sediementech

·        eskery = přímé nebo klikaté valy vznikající fluviální sedimentací v ledovcových tunelech

Strahler&Strahler obr. 18.20 s. 470

 

7.2.3 Spodní moréna a drumliny

·        rozsáhlé pokryvy tillu uložené jako spodní moréna se označují jako tillová planina; častý výskyt jezer, zvláště obsahuje-li till jíl  

·        drumlin = oválný pahorek tvaru obrácené kávové lžičky; drumliny vznikaly při pohybu ledovce nahrnutím tillu

Strahler&Strahler obr. 18.21 s. 470

 

7.2.4 Předledovcová jezera a varvy

·        glaciolakustrinní sedimenty (ledovcovo-jezerní) = sedimenty předledovcových jezer

·        varvy (páskované jíly) = typ glaciolakustrinního sedimentu ve kterém se střídají tmavé, jílovité polohy s písčitými, světlými polohami; mocnost vrstviček kolísá mezi 2mm a 3 cm

·        kamy (ang. kames) = pahorky s plochými temeny, které vznikly obnažením říčních delt toků ústících do předledovcových jezer (glaciofluviální sedimenty)

 

7.2.5 Pluviální jezera

·        chladné a vlhké klima v předpolí pevninských ledovců umožňovalo existenci rozsáhlých jezer (pluviální jezera)

·        Bonnevillské jezero – dnešní Great Salt Lake (Utah, USA)

 

7.3 Environmentální aspekty ledovcových uloženin

·        polohy tillu ovlivňují zemědělské využívání půdy – kamenitý till ztěžuje obdělávání

·        till budující příkré svahy je náchylný ke svahovým pohybům (sesouvání, tečení)

·        glaciofluviální sedimenty (výplavové planiny, kamy, eskery) bývají využívány ve stavebnictví (betonářská surovina, materiál pro budování náspů)

·        polohy glaciofluviálních sedimentů bývají zvodnělé – zdroj podzemní vody

 

8. Příčiny glaciálních období

·        způsoby studia kvartéru:

- datování sedimentů pomocí paleomagnetického záznamu

- rozbor chemizmu mořských sedimentů (rekonstrukce teploty vody)

·        v minulých 2 až 3 mil. letech proběhlo nejméně 30 chladných klimatických výkyvů

 

7.1 Pravděpodobné příčiny pleistocénního ochlazení klimatu

·        předpokládané příčiny kvartérního ochlazení klimatu:

-         změna uspořádání kontinentů způsobená pohybem litosférických desek

-         zvýšení počtu a intenzity sopečných erupcí

-         zmenšení zářivé energie Slunce

·        nejvíce pravděpodobná je hypotéza související s globální tektonikou

 

7.2 Pravděpodobné příčiny střídání glaciálů a interglaciálů

·        astronomická hypotéza – viz Úvod do studia geografie

 

8. Vývoj krajiny v holocénu

·        holocén = současný interglaciál (postglaciál); počátek holocénu 10 000 let BP

·        oteplení v holocénu vyvolalo posun klimatických pásem do vyšších zeměpisných šířek a rozvoj vegetace na čerstvě odledněných plochách

·        holocén se člení na tři hlavní klimatické fáze:

-         boreál: boreální jehličnatý les v mírných šířkách, 10 – 8 tis. let BP

-         atlantik: klima teplejší a vlhčí než dnes, 8 – 5 tis. let BP

-         subboreál: klima chladnější než dnes, 5 – 2 tis. Let BP

·        období posledních 2000 let – existují písemné záznamy

1000 – 1200 n.l. výrazně teplé období (středověkém klimatické optimum)

1450 – 1850 n.l ochlazení klimatu (malá doba ledová), rozšiřování plochy horských ledovců

·        20. stol. – pomalý nárůst globální teploty vzduchu; antropogenní zesilování skleníkového efektu