Strahler, A. – Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York, 575 s. Kapitola: Landforms Made by Waves and Wind, s. 426 - 453.
1. Úvod
· při proudění vzduchu vzniká na styku atmosféry a zemského povrchu smykové napětí, které vyvolává pohyb hmot na zemském povrchu; působení větru na vodní plochy → vlnění, na povrch půdy → eolická eroze
· pobřežní linie: proměnlivá kontaktní hranice mezi vodou a souší
· přímoří (coast) = pevnina ležící podél mořského břehu
pobřeží (shore) = část pobřeží která se rozkládá mezi pobřežní linií při odlivu a linií, kam až zasahuje příboj při přílivu
· pobřeží v širším slova smyslu: zóna s dominantním působením pobřežních procesů, která zahrnuje: a. pásmo mělké vody podél pobřežní linie ve které se ještě uplatňuje vliv vlnění na dno, b. pláž, c. pobřežní útesy, d. pobřežní písečné duny
· působení mořské vody v pobřežní zóně má dvě podoby: a. vlnění, b. působení přílivu/odlivu
· zátoka = vodní plocha částečně chráněná okolní pevninou před přímým působením mořského vlnění
· estuárium = typ říčního ústí do moře nálevkovitého tvaru; v prostoru estuária dochází k míchání sladké a slané vody → specifické ekosystémy
2. Geomorfologické účinky vlnění
· nejdůležitějším modelačním činitelem pobřeží je mořský příboj – eroze (abrazní terasa, pobřežní útes), transport, akumulace (pláž, předbřežní val)
· orbitální pohyb vodních částic při vlnění – vlna postupuje, vodní částice zůstávají na místě
· hloubkový dosah vlnění je cca 50 m
· vlna se při svém postupu v mělké vodě láme
Strahler&Strahler obr. 17.1 s.430
2.1 Pobřežní útesy (klif)
· pobřeží vlivem příboje ustupuje (zejména pobřeží budované nezpevněnými sedimenty) → vzniká pobřežní útes (klif, abrazní srub)
Strahler&Strahler obr. 17.2 s.430
Strahler&Strahler obr. 17.3 s.431
· v místě působení vln vzniká v útesu abrazní výklenek
· pobřežní jeskyně vznikají abrazí podél puklin v pobřežním útesu
· eroze pobřeží postupuje selektivně podle místních rozdílů v geomorfologické hodnotě hornin
· tvary pobřežních útesů: skalní brány, skalní pilíře a skalní jehly
· abrazní terasa = mírně ukloněný skalní povrch vzniklý ústupem pobřeží abrazí
Strahler&Strahler obr. 17.4 s.431
2.2 Pláže
· sedimenty pláže se pohybují účinky příboje a dnového protiproudu
2.3 Transport materiálu podél pobřeží
· plážový drift = transport plážového materiálu podél pobřeží; vzniká při šikmém postupu vln k pobřeží
· pobřežní drift = pohyb plážového materiálu podél pobřeží účinkem pobřežního proudu generovaného šikmo přicházejícími vlnami
· litorální drift = pohyb plážového materiálu podél pobřeží vyvolaný spojeným působením plážového driftu a pobřežního driftu
Strahler&Strahler obr. 17.6 s.433
· písečná kosa = vzniká sedimentací materiálu unášeného litorálním driftem podél členitého pobřeží
· tombolo = úzká šíje spojující ostrov s pobřežím
Strahler&Strahler obr. 17.7 s.433
· účinky vln se koncentrují na vrcholech poloostrovů, proto dochází k jejich rychlé destrukci (abrazní srub, abrazní terasa); přilehlé zátoky se zaplňují abradovaným materiálem (kapsovitá pláž)
Strahler&Strahler obr. 17.8 s.434
2.4 Litorální drift a ochrana pobřeží
· přínos materiálu na pláž větší než odnos → dochází k přirůstání pláže a postupu pobřežní linie do moře; odnos materiálu z pláže větší než přínos → pláž se zužuje a pobřežní linie ustupuje směrem do pevniny
· snížení přínosu sedimentů řekami (přehrady) znamená degradaci až zánik pláže
· ochrana pláží se provádí stavbou příčných hrází zachytávajících sedimenty unášené litorálním driftem
Strahler&Strahler obr. 17.9 s.434
3. Vliv přílivu a odlivu
· změna výšky hladiny moře vyvolaná slapovými jevy (přílivem a odlivem) způsobuje vznik střídavých proudů (příliv – proud směřuje k pobřeží, odliv – proud směřuje do moře)
· přílivové a odlivové proudy jsou nejsilnější v zátokách a estuáriích
Strahler&Strahler obr. 17.11 s.435
3.1 Sedimenty uložené přílivem/odlivem
· střídavé proudy v zátokách s úzkým ústím jsou rychlé a zabraňují zanesení zátoky litorálním driftem
· proudy unáší velké množství jemnozrnného materiálu v suspenzi (prach a jíl)
· zanášení zálivů a estuárií přílivovým proudem vede k vytvoření slaného pobřežního mokřadu
Strahler&Strahler obr. 17.12 s.436
· slané mokřady bývají často rekultivovány (odvodněny) za účelem získání nové půdy
4. Geomorfologické typy pobřeží
· důležitým faktorem vývoje pobřeží je směr tektonických pohybů nebo kolísání hladiny oceánu:
- klesající pobřeží
- stoupající pobřeží
· dalším kritériem klasifikace pobřeží je způsob rozšiřování pevniny:
- sopečnou činností
- růstem říční delty
- růstem korálových útesů
Strahler&Strahler obr. 17.13 s.437
4.1 Klesající pobřeží
· klesající pobřeží zahrnuje dva typy:
- riové pobřeží
- fjordové pobřeží
· riové pobřeží vzniklo zvýšením hladiny moře nebo poklesem pevniny, takže byla zatopeny dolní úseky říčních údolí
· fjordové pobřeží vzniklo podobným způsobem jako riové, ale v tomto případě byla mořem zatopena údolí prohloubená údolními ledovci
4.2 Stoupající pobřeží
· stoupající pobřeží jsou plochá a mírně ukloněná
· moře je na velkou vzdálenost od pobřežní čáry velmi mělké, takže vlnění zasahuje až na dno a vlny hrnou směrem ke břehu velké množství materiálu
· předbřežní val – vzniká akumulací písku v místech kde se vlny lámou
· bariérový ostrov = předbřežní val vystupující nad hladinu; bariérové ostrovy bývají dlouhé i několik desítek km
· laguna = úzký pruh mělké vody mezi bariérovým ostrovem a pobřežím
Strahler&Strahler obr. 17.14 a 17.15 s.437, 438
4.3 Říční delty a vulkanická pobřeží
· delta je jeden z typů říčního ústí do moře, který vzniká v důsledku náhlého poklesu unášecí rychlosti řeky při jejím ústí do nádrže stojaté vody
· sedimenty delty jsou vytříděné podle velikosti – nejdříve se ukládá písek, nejdále do moře je unášen jíl
· při míchání sladké vody se slanou dochází ke spojování částic jílu do agrargátů, které pak rychle sedimentují
Strahler&Strahler obr. 17.16 s.439
Strahler&Strahler obr. 17.17 s.439
· podél vulkanického pobřeží vzniká nová pevnina ukládáním pyroklastik do mořské vody nebo ochlazováním lávových proudů tekoucích do moře
4.4 Pobřeží s korálovými útesy
· vzniká činností organizmů – korálů a řas
· korály rostou v rovníkových a tropických šířkách mezi 30° s.š. a 25° j.š. a vyžadují teplotu vody nad 20°C; korály rostou v malých hloubkách v čisté a dobře provzdušněné vodě
· typy korálových útesů:
- pobřežní (lemové)
- bariérové
- atoly
Strahler&Strahler obr. 17.18 a 17.19 s. 439
4.5 Vyzdvižená pobřeží a abrazní terasy
· pobřežní terasa – vzniká rychlým tektonickým zdvihem pobřeží a vynořením abrazní terasy
· opakovaný zdvih pobřeží vede ke vzniku stupňoviny pobřežních teras indikujících původní průběh pobřežní čáry
· vyzdvižená pobřeží jsou častá zejména podél okrajů Tichého oceánu, kde je silná tektonická aktivita vázaná na konvergentní desková rozhraní
Strahler&Strahler obr. 17.20 a 17.21 s.441
5. Eolické pochody
· vítr je významným exogenním činitelem v případě následujících podmínek:
- povrch půdy není zpevněn vegetačním krytem
- geologické podloží je budováno sypkými, jemnozrnnými materiály
- povrch půdy je suchý
· tyto podmínky jsou splněny v aridních a semiaridních oblastech; výjimku tvoří pobřežní duny lemující pláže (na pobřeží eolické pochody i v humidních oblastech)
5.1 Větrná eroze
· vítr vykonává dva druhy geomorfologické práce:
- abraze
- deflace
· abraze – vítr unáší částice prachu nebo písku, které naráží na skalní povrchy nebo na povrch půdy; abraze působí pouze v malých výškách nad zemí (zhruba 1 – 2 m)
· abraze vytváří různé mikrotvary skalních povrchů (jamky, dutiny, žlábky, hřibovité skalní útvary, …)
· deflace – odvívání částic z povrchu půdy; nejvíce náchylné k deflaci jsou půdy a sypké, nezpevněné sedimenty (pláže, suchá říční koryta, mladé ledovcové uloženiny) tvořené jemnými částicemi
· selektivní deflace způsobuje odnos jemnějších částic a zanechává na místě hrubé úlomky – vzniká pouštní dlažba
Strahler&Strahler obr. 17.22 s.444
· deflační deprese = mělká sníženina oválného půdorysu vzniklá odvíváním jemnozrnných materiálů
5.2 Prachové bouře
· prachová bouře = oblak prachu unášený turbulentním prouděním vzduchu; vertikální rozsah prachového oblaku až stovky m
· prachové bouře vznikají i v humidních oblastech na půdách devastovaných nadměrným zemědělským využíváním
· v 1 km3 vzduchu může být rozptýleno při prachové bouři až 1000 t prachu
Strahler&Strahler obr. 17.23 s.445
6. Písečné duny
· písečná duna = jakákoliv vyvýšenina tvořená pískem a modelovaná činností větru; aktivní písečné duny neustále mění svůj tvar působením větru
· písečné duny vznikají v blízkosti zdrojových oblastí pískových zrn – výchozy pískovcových vrstev, pláže, …
· písečná duna se stabilizuje když je porostlá vegetací, zanikne zdroj písku nebo když se změní charakter proudění vzduchu
6.1 Typy písečných dun
· Srpovité duny (barchany) – izolované písečné vyvýšeniny srpovitého tvaru, které mají okraje zahnuté po směru větru.
Strahler&Strahler obr. 17.24 a 17.25 s.446
· příčné duny – vznikají tam, kde je dostatečný přísun pískového materiálu, takže jednotlivé barchany splývají a vytváří zvlněný povrch
· písečné moře = rozsáhlá oblast pokrytá příčnými dunami
Strahler&Strahler obr. 17.26 s.447
· hvězdicovité duny – rozsáhlé písečné elevace které mají v půdorysu tvar hvězdy s několika cípy; duna se skládá z několika ramen, která radiálně směřují ke středu duny
Strahler&Strahler obr. 17.27 s.447
· parabolické duny – mají srpovitý tvar jako barchany, ale jejich okraje jsou ohnuty směrem proti větru
Strahler&Strahler obr. 17.28 a 17.29 s. 448
· podélné duny – dlouhé, úzké písečné hřbety orientované paralelně s převládajícím směrem větru; dosahují délky až několik km
Strahler&Strahler obr. 17.31 s.449
· typy pouští – klasifikačním kritériem je charakter povrchu, zejména zrnitost materiálu:
- hamada
- reg
- serir
- erg
6.2 Pobřežní duny
· pobřežní duny – vytváří různě široký pás lemující mořská nebo jezerní pobřeží, která mají vyvinutou písečnou pláž
· bariéra z pobřežních dun chrání přílivovou oblast (slaný pobřežní mokřad) před účinky příboje za bouří
Strahler&Strahler obr. 17.32 s.450
7. Spraš
· spraš – větrem vátý prachovitý sediment; spraše se vyskytují v mírných šířkách v několika velkých oblastech světa
· spraš je typickým sedimentem glaciálních období pleistocénu (příznivé podmínky pro rozvoj eolických procesů: krajina bez vegetace, chladné a suché zimy)
· spraš je nevrstevnatá a má svislou odlučnost
Strahler&Strahler obr. 17.33 s.450
· spraše velmi snadno podléhají stržové erozi
· rozsáhlé plochy spraší se nacházejí ve střední Evropě, centrální Asii, Číně, Severní Americe, Argentině
· v Eurasii roste mocnost spraší směrem od Z k V, příčinou je převažující západní proudění vzduchu; z. Evropa – mocnost 1 - 2 m, Čína – mocnost 30 m (max. až 100 m)
· na svazích vyvýšenin a v říčních údolích najdeme mocnější polohy spraší na závětrných svazích – sprašové závěje
· na spraších vznikají zemědělsky vysoce úrodné půdy (podstatný podíl CaCO3)
Strahler&Strahler obr. 17.35 s.451
7.1 Vyvolaná deflace
· vyvolaná deflace je častým jevem v semiaridních, zemědělsky využívaných oblastech
· problém amerického středozápadu ve 30. letech 20. stol. – situace označovaná jako „talíř plný prachu“; polopouště sz. Indie a Pákistánu – povrch půdy soustavně narušován pasením dobytka