POBŘEŽNÍ A EOLICKÉ TVARY RELIÉFU

 

Literatura

Strahler, A. –  Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York, 575 s. Kapitola: Landforms Made by Waves and Wind, s. 426 - 453.

 

1. Úvod

·        při proudění vzduchu vzniká na styku atmosféry a zemského povrchu smykové napětí, které vyvolává pohyb hmot na zemském povrchu; působení větru na vodní plochy → vlnění, na povrch půdy → eolická eroze

·        pobřežní linie: proměnlivá kontaktní hranice mezi vodou a souší

·        přímoří (coast) = pevnina ležící podél mořského břehu

pobřeží (shore) = část pobřeží která se rozkládá mezi pobřežní linií při odlivu a linií, kam až zasahuje příboj při přílivu

·        pobřeží v širším slova smyslu: zóna s dominantním působením pobřežních procesů, která zahrnuje: a. pásmo mělké vody podél pobřežní linie ve které se ještě uplatňuje vliv vlnění na dno, b. pláž, c. pobřežní útesy, d. pobřežní písečné duny

·        působení mořské vody v pobřežní zóně má dvě podoby: a. vlnění, b. působení přílivu/odlivu

·        zátoka = vodní plocha částečně chráněná okolní pevninou před přímým působením mořského vlnění

·        estuárium = typ říčního ústí do moře nálevkovitého tvaru; v prostoru estuária dochází k míchání sladké a slané vody → specifické ekosystémy

 

2. Geomorfologické účinky vlnění

·        nejdůležitějším modelačním činitelem pobřeží je mořský příboj – eroze (abrazní terasa, pobřežní útes), transport, akumulace (pláž, předbřežní val)

·        orbitální pohyb vodních částic při vlnění – vlna postupuje, vodní částice zůstávají na místě

·        hloubkový dosah vlnění je cca 50 m

·        vlna se při svém postupu v mělké vodě láme

Strahler&Strahler obr. 17.1 s.430

 

2.1 Pobřežní útesy (klif)

·        pobřeží vlivem příboje ustupuje (zejména pobřeží budované nezpevněnými sedimenty) → vzniká pobřežní útes (klif, abrazní srub)

Strahler&Strahler obr. 17.2 s.430

Strahler&Strahler obr. 17.3 s.431

·        v místě působení vln vzniká v  útesu abrazní výklenek

·        pobřežní jeskyně vznikají abrazí podél puklin v pobřežním útesu

·        eroze pobřeží postupuje selektivně podle místních rozdílů v geomorfologické hodnotě hornin

·        tvary pobřežních útesů: skalní brány, skalní pilíře a skalní jehly

·        abrazní terasa = mírně ukloněný skalní povrch vzniklý ústupem pobřeží abrazí

Strahler&Strahler obr. 17.4 s.431

 

2.2 Pláže

·        pláže – vznikají v úsecích pobřeží se silným přínosem jemnozrnnějšího materiálu (písku až štěrku)

·        sedimenty pláže se pohybují účinky příboje a dnového protiproudu

 

2.3 Transport materiálu podél pobřeží

·        plážový drift = transport plážového materiálu podél pobřeží; vzniká při šikmém postupu vln k pobřeží

·        pobřežní drift = pohyb plážového materiálu podél pobřeží účinkem pobřežního proudu generovaného šikmo přicházejícími vlnami

·         litorální drift = pohyb plážového materiálu podél pobřeží vyvolaný spojeným působením plážového driftu a pobřežního driftu

Strahler&Strahler obr. 17.6 s.433

·        písečná kosa = vzniká sedimentací materiálu unášeného litorálním driftem podél členitého pobřeží

·        tombolo = úzká šíje spojující ostrov s pobřežím

Strahler&Strahler obr. 17.7 s.433

·        účinky vln se koncentrují na vrcholech poloostrovů, proto dochází k jejich rychlé destrukci (abrazní srub, abrazní terasa); přilehlé zátoky se zaplňují abradovaným materiálem (kapsovitá pláž)

Strahler&Strahler obr. 17.8 s.434

 

2.4 Litorální drift a ochrana pobřeží

·        přínos materiálu na pláž větší než odnos → dochází k přirůstání pláže a postupu pobřežní linie do moře; odnos materiálu z pláže větší než přínos → pláž se zužuje a pobřežní linie ustupuje směrem do pevniny

·        snížení přínosu sedimentů řekami (přehrady) znamená degradaci až zánik pláže

·         ochrana pláží se provádí stavbou příčných hrází zachytávajících sedimenty unášené litorálním driftem

Strahler&Strahler obr. 17.9 s.434

 

3. Vliv přílivu a odlivu

·        změna výšky hladiny moře vyvolaná slapovými jevy (přílivem a odlivem) způsobuje vznik střídavých proudů (příliv – proud směřuje k pobřeží, odliv – proud směřuje do moře)

·        přílivové a odlivové proudy jsou nejsilnější v zátokách a estuáriích

Strahler&Strahler obr. 17.11 s.435

 

3.1 Sedimenty uložené přílivem/odlivem

·        střídavé proudy v  zátokách s úzkým ústím jsou rychlé a zabraňují zanesení zátoky litorálním driftem

·        proudy unáší velké množství jemnozrnného materiálu v suspenzi (prach a jíl)

·        zanášení zálivů a estuárií přílivovým proudem vede k vytvoření slaného pobřežního mokřadu

Strahler&Strahler obr. 17.12 s.436

·        slané mokřady bývají často rekultivovány (odvodněny) za účelem získání nové půdy

 

4. Geomorfologické typy pobřeží

·        důležitým faktorem vývoje pobřeží je směr tektonických pohybů nebo kolísání hladiny oceánu:

-         klesající pobřeží

-         stoupající pobřeží

·        dalším kritériem klasifikace pobřeží je způsob rozšiřování pevniny:

-         sopečnou činností

-         růstem říční delty

-         růstem korálových útesů

Strahler&Strahler obr. 17.13 s.437

 

4.1 Klesající pobřeží

·        klesající pobřeží zahrnuje dva typy:

-         riové pobřeží

-         fjordové pobřeží

·        riové pobřeží vzniklo zvýšením hladiny moře nebo poklesem pevniny, takže byla zatopeny dolní úseky říčních údolí

·        fjordové pobřeží vzniklo podobným způsobem jako riové, ale v tomto případě byla mořem zatopena údolí prohloubená údolními ledovci

 

4.2 Stoupající pobřeží

·        stoupající pobřeží jsou plochá a mírně ukloněná

·        moře je na velkou vzdálenost od pobřežní čáry velmi mělké, takže vlnění zasahuje až na dno a vlny hrnou směrem ke břehu velké množství materiálu

·        předbřežní val – vzniká akumulací písku v místech kde se vlny lámou

·        bariérový ostrov = předbřežní val vystupující nad hladinu; bariérové ostrovy bývají dlouhé i několik desítek km

·        laguna = úzký pruh mělké vody mezi bariérovým ostrovem a pobřežím

Strahler&Strahler obr. 17.14 a 17.15 s.437, 438

 

4.3 Říční delty a vulkanická pobřeží

·        delta je jeden z typů říčního ústí do moře, který vzniká v důsledku náhlého poklesu unášecí rychlosti řeky při jejím ústí do nádrže stojaté vody

·        sedimenty delty jsou vytříděné podle velikosti – nejdříve se ukládá písek, nejdále do moře je unášen jíl

·        při míchání sladké vody se slanou dochází ke spojování částic jílu do agrargátů, které pak rychle sedimentují

Strahler&Strahler obr. 17.16 s.439

Strahler&Strahler obr. 17.17 s.439

·        podél vulkanického pobřeží vzniká nová pevnina ukládáním pyroklastik do mořské vody nebo ochlazováním lávových proudů tekoucích do moře

 

4.4 Pobřeží s korálovými útesy

·        vzniká činností organizmů – korálů a řas

·        korály rostou v rovníkových a tropických šířkách mezi 30° s.š. a 25° j.š. a vyžadují teplotu vody nad 20°C; korály rostou v malých hloubkách v  čisté a dobře provzdušněné vodě

·        typy korálových útesů:

-         pobřežní (lemové)

-         bariérové

-         atoly

Strahler&Strahler obr. 17.18 a 17.19 s. 439

 

4.5 Vyzdvižená pobřeží a abrazní terasy

·        pobřežní terasa – vzniká rychlým tektonickým zdvihem pobřeží a vynořením abrazní terasy

·        opakovaný zdvih pobřeží vede ke vzniku stupňoviny pobřežních teras indikujících původní průběh pobřežní čáry

·         vyzdvižená pobřeží jsou častá zejména podél okrajů Tichého oceánu, kde je silná tektonická aktivita vázaná na konvergentní desková rozhraní

Strahler&Strahler obr. 17.20 a 17.21 s.441

 

5. Eolické pochody

·        vítr je významným exogenním činitelem v případě následujících podmínek:

-         povrch půdy není zpevněn vegetačním krytem

-         geologické podloží je budováno sypkými, jemnozrnnými materiály

-         povrch půdy je suchý

·        tyto podmínky jsou splněny v aridních a semiaridních oblastech; výjimku tvoří pobřežní duny lemující pláže (na pobřeží eolické pochody i v humidních oblastech)

 

5.1 Větrná eroze

·        vítr vykonává dva druhy geomorfologické práce:

-         abraze

-         deflace

·        abraze – vítr unáší částice prachu nebo písku, které naráží na skalní povrchy nebo na povrch půdy; abraze působí pouze v malých výškách nad zemí (zhruba 1 – 2 m)

·        abraze vytváří různé mikrotvary skalních povrchů (jamky, dutiny, žlábky, hřibovité skalní útvary, …)

·        deflace – odvívání částic z povrchu půdy; nejvíce náchylné k deflaci jsou půdy a sypké, nezpevněné sedimenty (pláže, suchá říční koryta, mladé ledovcové uloženiny) tvořené jemnými částicemi

·        selektivní deflace způsobuje odnos jemnějších částic a zanechává na místě hrubé úlomky – vzniká pouštní dlažba

Strahler&Strahler obr. 17.22 s.444

·        deflační deprese = mělká sníženina oválného půdorysu vzniklá odvíváním jemnozrnných materiálů

 

5.2 Prachové bouře

·        prachová bouře = oblak prachu unášený turbulentním prouděním vzduchu; vertikální rozsah prachového oblaku až stovky m

·        prachové bouře vznikají i v humidních oblastech na půdách devastovaných nadměrným zemědělským využíváním

·        v 1 km3 vzduchu může být rozptýleno při prachové bouři až 1000 t prachu

Strahler&Strahler obr. 17.23 s.445

 

6. Písečné duny

·        písečná duna = jakákoliv vyvýšenina tvořená pískem a modelovaná činností větru; aktivní písečné duny neustále mění svůj tvar působením větru

·        písečné duny vznikají v blízkosti zdrojových oblastí pískových zrn – výchozy pískovcových vrstev, pláže, …

·        písečná duna se stabilizuje když je porostlá vegetací, zanikne zdroj písku nebo když se změní charakter proudění vzduchu

 

6.1 Typy písečných dun

·        Srpovité duny (barchany) – izolované písečné vyvýšeniny srpovitého tvaru, které mají okraje zahnuté po směru větru.

Strahler&Strahler obr. 17.24 a 17.25 s.446

·        příčné duny – vznikají tam, kde je dostatečný přísun pískového materiálu, takže jednotlivé barchany splývají a vytváří zvlněný povrch

·        písečné moře = rozsáhlá oblast pokrytá příčnými dunami

Strahler&Strahler obr. 17.26 s.447

·        hvězdicovité duny – rozsáhlé písečné elevace které mají v půdorysu tvar hvězdy s několika cípy; duna se skládá z několika ramen, která radiálně směřují ke středu duny

Strahler&Strahler obr. 17.27 s.447

·          parabolické duny – mají srpovitý tvar jako barchany, ale jejich okraje jsou ohnuty směrem proti větru

Strahler&Strahler obr. 17.28 a 17.29  s. 448

·          podélné duny – dlouhé, úzké písečné hřbety orientované paralelně s převládajícím směrem větru; dosahují délky až několik km

Strahler&Strahler obr. 17.31 s.449

·        typy pouští – klasifikačním kritériem je charakter povrchu, zejména zrnitost materiálu:

-         hamada

-         reg

-         serir

-          erg

 

6.2 Pobřežní duny

·        pobřežní duny – vytváří různě široký pás lemující mořská nebo jezerní pobřeží, která mají vyvinutou písečnou pláž

·        bariéra z pobřežních dun chrání přílivovou oblast (slaný pobřežní mokřad) před účinky příboje za bouří

Strahler&Strahler obr. 17.32 s.450

 

7. Spraš

·        spraš – větrem vátý prachovitý sediment; spraše se vyskytují v mírných šířkách v několika velkých oblastech světa

·        spraš je typickým sedimentem glaciálních období pleistocénu (příznivé podmínky pro rozvoj eolických procesů: krajina bez vegetace, chladné a suché zimy)

·        spraš je nevrstevnatá a má svislou odlučnost

Strahler&Strahler obr. 17.33 s.450

·        spraše velmi snadno podléhají stržové erozi

·        rozsáhlé plochy spraší se nacházejí ve střední Evropě, centrální Asii, Číně, Severní Americe, Argentině

·        v Eurasii roste mocnost spraší směrem od Z k V, příčinou je převažující západní proudění vzduchu; z. Evropa – mocnost 1 - 2 m, Čína – mocnost 30 m (max. až 100 m)

·        na svazích vyvýšenin a v říčních údolích najdeme mocnější polohy spraší na závětrných svazích – sprašové závěje

·        na spraších vznikají zemědělsky vysoce úrodné půdy (podstatný podíl CaCO3)

Strahler&Strahler obr. 17.35 s.451

 

7.1 Vyvolaná deflace

·        vyvolaná deflace je častým jevem v semiaridních, zemědělsky využívaných oblastech

·        problém amerického středozápadu ve 30. letech 20. stol. – situace označovaná jako „talíř plný prachu“; polopouště sz. Indie a Pákistánu – povrch půdy soustavně narušován pasením dobytka