Geografie České republiky

1. Geologie ČR

Český masiv

-    pozůstatek kolizního orogenu

-    přesahuje ČR

-    rudy žil barevných kovů

Vývoj Českého masivu

-    Většinou jen intenzivní eroze – souvrství sedimentárních hornin

-    V karbonu a permu – sladkovodní sedimenty (slepence, jílovce, pískovce, zbytky rostlin)

-    Limnický permokarbon (oblast středočeská, lugická, limnické brázdy, krušnohorská)

-    Výskyt černého, případně kamenného uhlí – produktivní permokarbon

-    „Červená jalovina“ – permské stáří, červená barva souvisí s klimatem, zbarvení Fe.

-    Druhohorní moře – pískovce, slínovce, opuky (Česká tabule)

-    Vliv vzniku Alp a Karpat

·     Zlomy → posun → prolomy a vrásy

·     Sladkovodní pánve (hnědé uhlí, lignit = xilit)

·     Vulkanismus → sopečná pohoří (Doupovské hory, České středohoří – neovulkanické stáří = třetihorní), 3 fáze:

-     Konec starších třetihor (eroze)

-     Mladší třetihory (eroze)

-     Čtvrtohory – Komorní a Železná Hůrka

Členění – oblasti ČM

-    Moldanubická (moldanubikum, Vltavsko-Dunajská oblast)

·     Metamorfované horniny (červené) prekambrického a paleozoického stáří

·     Plutonia (středočeské a moldanubické, třebíčský pluton)

·     Prostoupeny intruzivními tělesy hlubinných granitoidních hornin

·     Někdy přiřazována i oblast kutnohorsko-svratecká

-    Sasko-durynská (Smrčiny)

·     Hlavně v Německu, u nás jen jihovýchodní část

·     Metamorfované horniny a převážně variské granitoidní plutony v Krušných horách a okolí

·     Výskyt krystalických hornin v areálu oherského riftu

-    Lužická (lugikum, sudetská)

·     Severní část Českého masivu

·     Od středočeské oblasti oddělena labským zlomovým pásmem skrytým pod uloženinami české křídové pánve

-    Moravsko-slezská (moravosilesikum)

·     Brunovistulikum (Brno – Visla, svrchnoproterozoický podklad mladších uloženin pokračujících pod Vnější Západní Karpaty)

·     Moravikum

·     Silesikum

·     Žulovský masiv

·     Moravskoslezské paleozoikum (devon, spodní karbon = kulm - jemnější než flyš, neobsahuje slepence)

-    Tepelsko-barandienská (bohemikum v širším smyslu, středočeská oblast)

·     Od více přeměněných hornin přes slabě až nepřeměněné

·     Stratotypy

·     Metamorfované ostrovy – zbytky pláště (teorie litosférických desek)

·     Letovické krystalinikum na západní Moravě ?

Horninové složení

-    Metamorfované horniny (pararuly, ortoruly, amfiboly, kvarcity a granulity

-    Variské vyvřelé horniny (granitoidy)

-    Sedimentární horniny

-     Neovulkanické horniny (Doupovské hory)

Karpatská soustava

-    Vznik kolizí dvou (možná i více) kontinentálních desek

-    Pásemné pohoří (u nás příkrovová pohoří)

·     jádro (žuly, ruly, amfiboly) – Slovensko

·     příkrovy - flyšové horniny (jemnozrnné a hrubozrnné – paleogenní), vápence (Pálava), silicity

·     předpolí – mořské a sladkovodní sedimenty, karpatská hlubina (= úvaly)

-    Tektonicky pokleslé části uvnitř

Karpatská soustava – části:

-    Flyšové pásmo:

·     Magurská skupina příkrovů (jednotky račanská, bystrická, bělokarpatská)

·     Vnější skupiny příkrovů (jednotky předmagurská, slezská, zdounecká, podslezská, žďánická, pouzdřanská)

·     Pískovce (vyvýšené tvary), slínovce (údolí, brázdy)

·     inverzní reliéf

·     kulisovitý reliéf – střídání vyvýšenin a sníženin

-    Karpatská předhlubeň – vyplněná neogenními sedimenty, =úvaly, spojuje ČM a Karpaty

-    Vídeňská pánev – vnitrokarpatská sníženina, od Napajedelské brány

Rozdíly Český masiv (ČM) x Karpaty

Zemská kůra a reliéf:

-    Fundament = základ

-    Platformní pokryv – sedimenty (štít je bez sedimentů)

-    Hlubinné zlomy = okraje bloků

-    Mělké zlomy – kerná struktura (=okraje ker)

-    Epiplatformní pohoří (na okraji zdvižené → přemodelování údolí toku) - Šumava

-    Morfostruktury (= typy reliéfu, modelačním faktorem jsou endogenní pochody)

·     Pasivní (vliv horninového složení – odolnost hornin)

·     Aktivní (vliv tektoniky)

-    Morfoskulptura – modelačním faktorem jsou exogenní vlivy

2. Geomorfologický vývoj reliéfu ČR

Česká vysočina (ČV)

-    Různorodost a pestrost (pestrá geologická stavba)

-    Vrásnění v prvohorách

-    Tvar velké kotliny ve třetihorách:

·     Okrajová pohoří

·     Tabule a velké pahorkatiny

-    Hustá síť vodních toků (450 m řek/km²)

-    Nejvyšší bod – Sněžka (1602 m n.m.)

-    Nejnižší bod – Výtok Labe z ČR (115 m n.m.)

Karpaty (u nás jen Západní Karpaty)

-    Mladé pásemné pohoří (vnitřní Karpaty – Slovenské rudohoří)

-    Hraniční pruh sníženi (Vněkarpatské sníženiny)

-    Protáhlé hřbety a sníženiny

-    Nejvyšší bod – Lysá hora (1323 m n.m.)

-    Nejnižší bod – soutok Dyje s Moravou (149 m n.m.)

Současné povrchové tvary

-    výsledek dlouhého geomorfologického vývoje

·     působení endogenních (morfostruktura) a exogenních sil (morfoskulptura)

·     horotvorná období

·     změny podnebí (vlhké tropické, teplé savanové, suché, mírně vlhké, chladné)

-    Polygeneze reliéfu (více dějů za sebou, které působí přes sebe; mladší procesy retušovaly starší)

Morfostruktura

Česká vysočina

-    součást mladé západoevropské platformy

-    po hercynském vrásnění (karbon) už většinou souší, občas mělké moře

-    proterozoické a paleozoické usazeniny a krystalické břidlice + masivy hlubinných vyvřelin

-    mladší sedimenty v Jihočeských pánvích a České tabuli

-    tektonické pohyby koncem 2H a v 3H

·     megaantiklinály a megasynklinály

·     pohyb ker podél zlomů a v místech největšího napětí (hrástě a prolomy)

·     jezera v prohybech a prolomech

Západní Karpaty

-    Vnitřní Západní Karpaty – příkrovná struktura

-    Pokračování mořské sedimentace (flyš) na území východní části ČR

-    Vyvrásnění v příkrovy Vnějších ZK (starší/mladší 3H)

-    Nasunutí příkrovů na okraj ČV

-    Vznik čelní hlubiny - zaplnění mořem, průnik moře i do východního okraje ČV

-    Svislé pohyby ker – hřbety/hrástě a kotliny/prolomy

-    Čelní hlubina – poklesové území, pod sedimenty horniny ČM

-    Mendipy = ostrovní vyvýšeniny, porostlé, nedají se zemědělsky využívat

Morfoskulptura (Demek: Regionální g. ČSSR, 80-100 stran)

-    odlišné soubory reliéfotvorných pochodů

-    změny podnebí:

·     konec druhohor / začátek starších třetihor (teplé savanové podnebí se suchou zimou)

·     střední oligocén (suché podnebí)

·     do středního miocénu (vlhké tropické podnebí)

·     do poloviny pliocénu (opět teplé savanové podnebí)

·     spodní / svrchní pliocén (suchá fáze, mírně teplé vlhké)

·     konec třetihor (postupné ochlazování – albedo)

·     pleistocén - střídání dob ledových a meziledových (mírně teplé a vlhké podnebí; pozitivní zpětná vazba – prohlubování ochlazování)

Fáze zarovnávání

-    předkřídový  zarovnaný povrch (místy uchovány zvětraliny)

-    paleogenní zarovnaný povrch (pediplén)

·     styk Morvan = 2 zarovnané povrchy různého stáří

·     tropická (kaolinická) zvětralinová kůra (- chemické zvětrávání; mocnost přes 100 m)

·     v suchém podnebí oligocénu – odolná křemitá kůra – sluňáky

(zarovnaný povrch vzniká zarovnáváním shora nebo z boku) 

Vliv tektonických pohybů

-    hrástě a prolomy (3H)

-    vznik průtočných jezer (Podkrušnohoří, Jižní Čechy, Dačice, Jemnice, Jihlava…)

-    Sopečná činnost – 3 fáze:

·     Hlavní (starší/mladší 3H)

·     1. vedlejší (svrchní miocén)

·     2. vedlejší (pliocén/pleistocén)

-    rozsáhlé sopečné tvary, ale vlivem klimatu (vlhko a teplo) rychlé rozrušení a odnos (eroze)

Mořská transgrese východního okraje ČV z karpatské čelní hlubiny

-    miocenní mořské sedimenty místy přímo na skalních horninách, jinde na předmiocenních zvětralinách (Šatov)

-    kaolin

-    pruh hornin od Znojma přes Jaroměřice, Třebíč, Tišnov k Ústí nad Orlicí

-    Mořské sedimenty na malé Hané (Boskovice)

-    V údolích a prolomech okraje ČV sedimenty až 100 m mocnost

Vliv tropického podnebí

-    v krasových oblastech tropický kras – mogoty (Supíkovice, Hranice), mogotský kras – vysoké úzké hory

-    Ostrovní hory v žulových oblastech (Žulová, stř.Čechy, Novohradsko)

Konec mladších třetihor (Pliocén):

-    odnos tropických zvětralin

-    vznik etchplénu (=obnažená bazální zvětrávací plocha) – závislý na odolnosti hornin, vznik snižováním shora; regionální rozdíly ve výškové členitosti

-    vznik úpatních zarovnaných povrchů – snižování ze stran → pediplény

-    tvorba současné říční sítě

-    prohlubování údolí (starší nebo nové), průlomová údolí: zdvih pohoří, epigeneze, antecedence

-    obnažené předmiocenní říční sítě

-    existence jezer (např.: podhůří Orlických hor, Hornomoravský úval – uzavírání jezera) v 3H

-    opuštěná údolí – řeky si našly nová řečiště

Kvartérní vývoj:

-    celkový zdvih ČV, změny podnebí

·     říční akumulace, hluboká údolí, říční terasy

·     pevninské (ze severu) a horské (Alpy) zalednění

·     kryogenní pochody (mrazem)

·     permafrost, úpady (delleny = sníženiny vodních toků – na poli tmavší než okolí), kryopedimenty

·     tvorba spraší (sucho) – prašné bouře → uložení spraší → sprašové pokryvy, návěje, závěje (za svahem) – Kohoutovice, Modřice, Červený kopec

·     proglaciální jezera

·     jeskynní krasové systémy

-    Sopečná činnost

·     v Nízkém Jeseníku (Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný) a na Chebsku (Komorní a Železná hůrka)

-    antropogenní modelace v holocénu

Geomorfologická regionalizace

-    Zpracování – podkladem typologická klasifikace reliéfu – složky:

·     Orografická

·     Morfostrukturní

·     Genetická

-    Jednotky regionálního členění

·     Geomorfologický celek (94) – na základě stejné morfostruktury a výrazně se odlišuje od sousedních geomorfologických celků, sdružuje jednotky nižší

·     Jednotky vyšší = oblast (28) → subprovincie (10) → provincie (4) → subsystémy (4) → systémy (2)

·     Jednotky nižší (podčepky, okrsky – oddíly, podokrsky – pododdíly, části)

-    Terminologie:

Geomorfologické regiony ČR:

A1 Šumavská subprovincie

-     

A2 Českomoravská subprovincie

-     

A2-1 Jihočeské pánve

-     

A2-2 Středočeská pahorkatina

-     

A2-3 Českomoravská vrchovina

-     

A2-4 Brněnská vrchovina

-     

A3 Krušnohorská subprovincie

-    podrobnější členění souvisí s procesy, jež se podílely na jejich vzniku, parovinná kra se rozlomila na 3 části:

·     z okrajových vznikla kerná pohoří, jejichž zbytky tvoří Krušnohorskou hornatinu a Karlovarskou vrchovinu

·     střední naopak poklesla a na jejím místě zůstal tektonický příkop, podél zlomů vyvřela sopečná pohoří

-    zbytky paleogenního zarovnaného povrchu se zbytky tropických zvětralin

-    třetihorní sedimenty s ložisky nerostných surovin

-    periglacální a antropogenní modelace

-    kvartérní vulkanismus (Komorní a Železná hůrka), postvulkanické jevy (Soos)

-    Krušné hory – Boží dar (rašeliniště) – Klínovecký Špičák sopečného původu

-    „Brána Čech“ = Labe vtéká do Českého středohoří

A4 Krkonošsko – jesenická (Sudecká) subprovincie (soustava)

-    složitá geologická stavba – pestrý reliéf – omezení zlomy

-    táhlé, zvlněné, místy ploché hřbety

-    zarovnané povrchy, -louky

-    skalní hradby, kryogenní morfoskulptury (tóry, terasy, strukturní půdy = mrazem tříděné)

-    fluviální modelace – hluboká údolí

-    krasový reliéf (Bozkovské jeskyně) – dolomity (jediný v ČR), krasové jezero

-    vliv kontinentálního i horského zalednění (Obří důl)

-    reliéf skalních měst vnitrosudetské pánve (stolové hory, kuesty…)

-    zbytky tropického krasu (mogoty, ostrovní hory – Supíkovice, V.Špičák)

-    mladé sopečné vrchy (Velký a Malý Roudný, Uhlířský vrch, Venušina sopka)

A5 Poberounská subprovincie (soustava)

-         -         Území v povodí střední a dolní Berounky

-         -         Tvoří vlastní dno České kotliny

-         -         Vymezení především geologicky (prvohorní a předprvohorní sedimenty)

-         -         Původní zarovnaný povrch erozí rozčleněný ve vrchovinný a pahorkatinný reliéf

-         -         Staré zvětraliny – kaolin

-         -         V reliéfu se projevuje spíše pasivní morfostruktura

o        o        Odolnost hornin vůči zvětrávání a odnosu (buližníky – silicity)

o        o        Krasové území Českého krasu (Koněpruské jeskyně)

o        o        Pedimenty

o        o        Kupovitý reliéf (žokovité balvany) v hlubinných vyvřelinách

-         -         Rozsáhlé antropogenní tvary

A6 Česká tabule

-         -         protáhlý lichoběžník v severní polovině Čech

-         -         horizontálně až subhorizontálně uložené křídové horniny

-         -         skalní města (tvary zvětrávání a odnosu pískovců – voštiny)

-         -         okraje vyzdviženy (kuesty)

-         -         řada kotlin podél Labe s rozsáhlými říčními terasami

-         -         ploché tabule s neckovitými údolími

-         -         Neotektonika a neovulkanismus (Říp, Kunětická hora, Ralsko, Bezděz aj.)

-         -         Četné změny směru řečišť

Severočeská tabule

Ralská pahorkatina                      Ralsko                    696m.n.m.

Jíčínská pahorkatina

Středočeská tabule

Dolnooharská tabule                    Říp                        461m.n.m.

Jizerská tabule

Středolabská tabule

Východočeská tabule

Východolabská tabule

Orlická tabule

Svitavská pahorkatina

C2 Vnější Západní Karpaty

-         -         větší vertikální i horizontální členitost

-         -         větší projev litologie a geologické struktury

-         -         krasové jevy jen na malých územích (Pavlovské vrchy, Hranický kras, Kotouč u Štramberku)

-         -         Příkrovová stavba

-         -         Druhohorní a třetihorní sedimenty

-         -         Malé plochy jurských vápenců

-         -         Údolí

o        o        Široce rozevřená úvalovitá a žlabovitá údolí

o        o        Neckovitá údolí se širokým dnem a příkrými svahy

o        o        Hluboké údolní zářezy s příčným V profilem

Jihomoravské Karpaty

Mikulovská vrchovina          Děvín                     550m.n.m.

Středomoravské Karpaty

Žďánický les                               U Slepice                438m.n.m.

Litenčická pahorkatina                 Hradisko                 518m.n.m

Chřiby                                       Brdo                      587m.n.m.

Kyjovská pahorkatina                   Babí Lom                 417m.n.m.

Vodstvo ČR

Vliv geografické polohy na vodní zdroje

-         -         vnitrozemský stát, z toho vyplívající charakteristiky.

Rozvodí

-         -         3 větve hlavního evropského rozvodí

o        o        Kralický Sněžík (Klepý) – rozvodní uzel

-         -         Severní moře – Černé moře

-         -         Černé moře – Baltské moře

-         -         Baltské moře – Severní moře

Povodí

-         -         I.řád (Labe, Odra)

-         -         II.řád (Morava, Vltava,...)

-         -         Tvary povodí

o        o        Protáhlá x Vějířovitá

-         -         Povodí Dunaje a Odry v Čechách, Váhu na Moravě

Vodní toky a povodí v ČR (plocha > 5km²)

Říční síť

-         -         Typy říční sítě

o        o        souměrná

o        o        nesouměrná

-         -         Tvary

o        o        Stromovitá

o        o        Pravoúhlá

o        o        Pérovitá

o        o        Pánevní

o        o        Vějířovitá

o        o        Radiální

Bilance oběhu vody v povodích

Struktura vodní bilance

-         -         Výpar a půdní vláha 68,5%

-         -         Povrchový odtok 28,8%

-         -         Tvorba zdrojů podzemní vody 27%

Rozdělení odtoku v povodích

Povodí Labe

- okrajová pohoří            q > 10          l.s^-1.km^-2

- podhorská oblast          q = 5 – 10     l.s^-1.km^-2

- nížinná oblast              q < 5            l.s^-1.km^-2

Povodí Odry

-         -         Jesenická oblast

q > 30          l.s^-1.km^-2

q = 10-5       l.s^-1.km^-2

q = 3            l.s^-1.km^-2

-         -         Beskydská část

q > 20-30     l.s^-1.km^-2

q < 5            l.s^-1.km^-2

Povodí Moravy

-         -         Západní oblast

q = 3-5

q < 3

-         -         Jesenická oblast

q = 3-5

q < 3

-         -         Beskydskokarpatská oblast

q = 3-5

q < 3

Typy odtokového režimu

-         -         doba výskytu maximální vodnosti

-         -         % podíl odtečeného množství (XII až V) na ročním odtoku

o        o        50 až 60%

o        o        více než 60%

Vysokohorský režim

-         -         Maximální vodnost

o        o        červenec --> červen --> květen

-         -         Část povodí Olše, povodí Beskyd

Horský Typ

-         -         maximální vodnost

o        o        květen --> duben --> březen

-         -         minima

o        o        konec zimy

-         -         SumaO(XII-V) = 50-60 % O_r

-         -         Úpa, Metuje, Horní Orlice, Otava, Malše, Lužnice, Horní Berounka, Ploučnice, Odra, Horská Bečva

Vrchovino-nížinný typ

-         -         SumaO(XII-V) > 60 % O_r

-         -         Maximální vodnost

o        o        Jarní měsíce

-         -         Toky středních Čech (levé přítoky středního a dolního Labe, Sázava), přítoky Moravy, celé povodí Dyje

Rozkolísanost odtoku

-         -         podle průměru Q_min : Q_max

-         -         1:200 až 1:500, popř. 1:1000 -----> rozkolísaný

-         -         1:100 -----> velmi vyrovnaný (dolní Jizera, Ploučnice)

-         -         1:10 000 ------> vysoce rozkolísaný (Cidlina, Doubrava, flyšová území)

Povodně – typy a průběh

Příčiny vzniku

-         -         intenzivní tání sněhových zásob vyvolané náhlým oteplením

-         -         vydatné dešťové srážky

-         -         ledové jevy

-         -         specifické příčiny – protržení hráze apod.

Letní povodně

-         -         z regionálních dešťů + orografické zesilování srážek

-         -         zpravidla menší objem, strmější PV i s několika vrcholy

o        o        důsledek členitosti říční sítě, nerovnoměrného plošného rozložení srážek

o        o        tzv. podružná vlna – dojde k nasycení povodí, další srážka způsobí velkou povodeň

-         -         způsobené krátkodobými bouřkovými lijáky (konvekčního typu) – bleskové povodně

-         -         strmý průběh PV, krátká doba trvání, menší objem

Povodně z dešťů

Velké říční systémy ČR

povodí Labe

-         -         vlastní povodí Labe

-         -         povodí Vltavy

-         -         povodí Ohře

Povodí Odry

Povodí Moravy

-         -         vlastní Morava

-         -         povodí Bečvy

-         -         povodí Dyje

Okrajová povodí

-         -         povodí Vláry, Dunaje apod...

Samostudium:

-         -         Hydrografie ČR – seznam

-         -         Školní atlas ČR

Stojaté vody

Přirozené

Jezera

-         -         jezera

Umělé

-         -         rybníky

-         -         údolní nádrže

Jezera

-         -         ledovcová

o        o        Šumavská (Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské, Laka)

o        o        Krkonošská (jen na Polské straně)

-         -         Krasová (Bozkovaké, Macocha)

-         -         Hrazená sesuvy (Mladotické)

-         -         Rašelinná (Rejvízské)

-         -         Říční (Křivé)

-         -         Antropogenní (Chomutovské)

Vybraná jezera ČR

Rybníky

-         -         Důvody zakládání rybníků – historie

Celkem rybníků v ČR

-         -         ~ 23 500 rybníků

-         -         objem ~500.10⁶ m³ vody

-         -         vodní plocha ~500 km² s objemem > 10⁶ m³ vody

-         -         Čechy 37 a Morava 15 rybníků

-         -         ∑W = 124.10⁶ m³, P=80,5 km²

Přehrady – údolní nádrže

-         -         Historie

o        o        Příbramsko (klauzury)

o        o        Povodňové roky 1870, 1897

o        o        Jevišovice (1894-96), Bílá Desná (1916)

-         -         Úprava odtokových poměrů

-         -         Funkce nádrží

o        o        Vodárenská

o        o        Průmyslová

o        o        Zemědělská

o        o        Energetická

o        o        Navigační

o        o        Ochranná

o        o        Hygienická

o        o        Rekreační

o        o        Rybochovná

o        o        Jiná

Podzemní vody (PZV)

Oblasti s charakteristickým oběhem PZV

1)     1)     Krystalinikum ČM

2)     2)     Krasové vody

3)     3)     PZV na Flyši

4)     4)     PZV na neogenních sopečných pohořích

5)     5)     PZV na neogenních sníženinách

6)     6)     PZV v české křídě

7)     7)     PZV v sypkých kvartérních sedimentech

Krystalinikum ČM

-         -         akumulace vody jen v puklinách a sutích na dnech sníženin

-         -         řada malých puklinových a suťových pramenů s nízkou vydatností (cca 1 l/s)

-         -         oběh vody : mělký, rychlý

-         -         Šumava, Krušné hory, Krkonoše

Krasové vody

-         -         pukliny ve vápencích (Moravský kras)

-         -         vznik podzemní říční sítě

-         -         mohutné a vydatné krasové prameny

-         -         oběh vody rychlý, dochází k rozpouštění vápence

-         -         nutná ochrana před znečišťováním

PZV na flyši

-         -         málo propustné horniny

-         -         úzké pukliny zaplněné jílovitými zvětralinami

-         -         mnoho malých pramenů, málo vydatných, v suchém období vysychající.

-         -         Poberounská subprovincie, Drahanská vrchovina, Nízký Jeseník, flyšové Karpaty

PZV v neog. Sopečných pohoří

-         -         puklinové i průlinové vody v sopečných horninách

-         -         málo vydatné prameny

PZV v neog. Sníženinách

-         -         převážně Artézská voda – zvodně – propouští vrstvy neog. Mořských i jezerních písků a štěrků, v nadloží nepropustné jíly

-         -         vydatné prameny, s vyšší teplotou, mineralizované, hluboký i mělký oběh

-         -         Jihočeské a Podkrušnohorské pánve, moravské úvaly.

PZV v české křídě

-         -         polohy rozpukaných kvádrových pískovců a slínitých pískovců (opuk)

-         -         oběh převážně mělký, z části i hluboký (artézská voda)

-         -         infiltrační území na okrajích pánve.

PZV  v kvartérních sedimentech

-         -         štěrkopísky říčních teras podél významných řek, popř. i náplavové kužely

-         -         náplavy údolních niv ze štěrku a písku

-         -         vysoká vydatnost

Kapacita podzemních zdrojů

-         -         1, 44 mld. m³/rok

-         -         jen 16% území ČR má vhodné podmínky pro tvorbu využitelných zásob PZV

o        o       HGR křídových sedimentů                            0,44 mld. m³/rok

o        o       Kvartérní sedimenty                                   0,42 mld. m³/rok

-         -         84% území ČR

o        o        lokální význam 0,58

Regiony mělkých PZV  v ČR

-         -         doplňování zásob podzemních vod

o        o        celoroční

o        o        sezónní

Prameny podzemních vod

-         -         cca 89 000

-         -         Velký pramen – Měl. Vrutice       ~140 l/s

-         -         Nadymač – Nové Hrady    ~90 l/s

-         -         Petrovz pr. / Březová n.Sv.        ~460 l/s

-         -         Využité k vodárenským účelům

Minerální vody

Původ a vznik

-         -         složitý proces v zemské kůře

-         -         ve strukturách, kde jsou uloženy snadno rozpustné minerály.

Výskyt podzemních vod v ČR

Krušnohorská zřídelní oblast

-         -         termální vody

Sudetská zřídelní oblast

-         -         Prosté zemité a zemitoalkalické kyselky

o        o        Vratislavice, Libverda, Hrnonov, Běloves

o        o        Karlova Studánka, Janské Koupele, Ondrášov

-         -         Prosté termální vody – Janské Lázně, Bludov, V.Losiny

Jižní okraj křídové pánve

-         -         Poděbrady,Sadská

Karpatská předhlubeň

-         -         kyselky – Teplice n.B., Moštěnice

-         -         alkalické jodobromové vody – Darkov

-         -         síranosodno-hořečnaté vody – Sokolnice

Flyšové Karpaty

-         -         Luhačovické Kyselky

Půdy a půdní pokryv ČR – www.pedologie.cz

Faktory a podmínky půdotvorného procesu

-         -         faktory (f) působí přímo

-         -         podmínky (p) mají vliv na faktory

Substrát

-         -         petrologické složení : rychlost tvorby půdy (hloubka půdy a zrnitosti složení/textura), půdní vlastnosti

-         -         Chemismus : obsah bází (Ca, Mg) -> rychlost vyluhování půd, minerální síla (K, P), zasolení půd...

Podnebí

-         -         teplota, množství a roční rozložení srážek

o        o        směr, intenzita a rychlost procesu

-         -         vodní režim půd

o        o        promyvný, periodicky promyvná, nepromyvný až výparný, bažinný, irigační

o        o        vrchoviny, hornatiny – promyvný

o        o        pahorkatiny – periodicky promyvný

o        o        nížiny – nepromyvný až výparný

o        o        mozaikovitě – bažinný

o        o        zavlažované plochy – irigační

Biota

-         -         vegetace + edafon -> dodavatel organické hmoty -> humus

-         -         mikrobiální život -> hospodaření z živinami (N)

-         -         lesní porosty

o        o        malé množství hodnotného humusu

§         §         chudý kořenový systém

§         §         opad na povrchu -> mineralizace nebo změny v surový humus

o        o        silné okyselování ve směru půdního vyluhování

-         -         stepní/lesostepní porosty

o        o        bohatý kořenový systém

§         §         humifikace a akumulace minerálních látek

§         §         odolnost vůči vyluhování

Podzemní voda

-         -         + PV mají vliv na vláhové poměry v půdě

-         -         F-CH a CH změny -> oglejení/glejový proces

-         -         Zpomalení rozkladu organických látek (při vysoké vlhkosti) -> hromadění -> rašelinění

-         -         Zasolení minerálně bohatou vodou.

Reliéf

-         -         klima/nadmořská výška, expozice

-         -         rozložení matečných substrátů

-         -         vodná režim území/intenzita infiltrace

Stáří půdy

-         -         starší – zralejší půdy

-         -         staré půdy (paleosoly)

o        o        reliktní = půdní trosky ovlivňované procesy po jejich vzniku

o        o        pohřbené = jejich vývoj byl přerušen, ale jinde pokračoval

o        o        fosilní = překryté

Vliv člověka

-         -         5 hloubka prohumózněné vrstvy

-         -         6 humusu proorávané vrstvy

-         -         eroze, cizorodé látky, změny F, F-CH, Bi vlastností půd.

Pedogeografické regiony ČR

Česká vysočina

-         -         oblast české tabule

-         -         oblast pahorkatin, vrchovin a hornatin fundamentu

Česká část Karpat

-         -         oblast nížin

-         -         oblast vysočin

Oblast České Tabule

-         -         ČM na spraších, na slínech s oglejením, degradace ilimerizací

-         -         HM na spraších a sprašových hlínách

-         -         IP na jílech pahorkatin a vrchovin

-         -         ČM – HM – IP

-         -         Hydromorfní půdy údolní nivy

-         -         PZ (nevápnité písky)

Oblast pahorkatin, vrchovin a hornatin fundamentu

Podoblast kotlin

- nejsušší               ČM – HM

- vlhčí                    HM – IP

- nejvlhčí                IP – Ipogl

- údolí řek               NPogl

- nevápnité písky     PZ

- místa s těžbou      antropické půdy

Podoblast pahorkatin a vrchovin (450 – 1000 m.n.m.)

- 450 – 600 m.n.m.            HM – IP – HPn

- 600 – 750 m.n.m.            HP – HPk

- 600 – 1000 m.n.m.          HPk – Hp podz.

Podoblast okrajových hornatin

-         -         HPk – HP podz. – PZ – primitivní půdy

Česká část Karpat – oblast nížin

Vněkarpatské sníženiny a Středomoravské Karpaty

-         -         ČM – HM

-         -         HM – IP – HP

Jihomoravská pánev

-         -         HPk (nevápnité písky), NP (údolní nivy)

Oblast vysočin

Podoblast flyšových pohoří

-         -         IP – HP – PZ – RM

Podoblast vápencových pohoří

-         -         RA

Bilance půdy