STRUKTURNÍ TVARY RELIÉFU
Literatura
Strahler, A. – Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York, 575 s. Kapitola: Landforms and Rock Structure, s. 406 - 425.
1. Strukturní kontrola reliéfu
· strukturní kontrola reliéfu = stav shody mezi tvary zemského povrchu a geologickou strukturou podložního horninového tělesa
· strukturní tvary reliéfu
· geomorfologická hodnota hornin – jednotlivé druhy hornin reagují různě na působení exogenních geomorfologických činitelů
· geomorfologická hodnota horniny určuje stupeň její odolnosti vůči zvětrávání a odnosu; je to veličina relativní (zejména je závislá na klimatu)
· geomorfologická hodnota horniny je rovněž ovlivněna jejím rozpukáním, propustností pro vodu a rozpustností
· horniny s velkou geomorfologickou hodnotou tvoří vyvýšeniny, horniny s malou geomorfologickou hodnotou sníženiny
Strahler&Strahler obr. 16.1 s. 409
· úložné poměry hornin
1.1 Směr a sklon strukturních prvků
· strukturní prvky hornin (sedimentární vrstvy, plochy foliace, pukliny) zaujímají různou polohu v prostoru
· poloha strukturních prvků se definuje pomocí jejich směru a sklonu
Strahler&Strahler obr. 16.2 s. 410
· strukturní prvky se měří geologickým kompasem
2. Reliéf na horizontálně uložených horninách
· kaňony
· tabulové planiny, strukturní terasy
· tabulové hory (mesas), svědecké vrchy
· skalní města
Strahler&Strahler obr. 16.3 s. 410
Strahler&Strahler obr. 16.4 s. 411
3. Reliéf na ukloněných horninách
· kuesta – čelní svah (escarpement), týlový svah; sklon vrstev do 7°
· homoklinální hřbet – sklon vrstev 7 - 40°
· kozí hřbety – sklon vrstev nad 40°
· klesty a homoklinální hřbety jsou sklonově asymetrické hřbety, kozí hřbety jsou sklonově symetrické
Strahler&Strahler obr. 16.9 s. 414
3.1 Vývoj odvodňování na mírně ukloněných horninách
· pobřežní nížina
· konsekventní, subsekventní, resekventní a obsekventní toky
· konsekventní toky sledují generelní sklon terénu (např. na pobřežních nížinách směr sklonu sedimentárních vrstev); subsekventní toky ústí kolmo do konsekventních a sledují směr vrstev; pobočky subsekventních toků: resekventní toky – tečou po směru sklonu vrstev, obsekventní toky – tečou proti směru sklonu vrstev
4. Reliéf na zvrásněných horninách
· plastická deformace hornin vede ke vzniku pánví, kleneb a vrás
4.1 Tvary vzniklé na klenbách
· typy kleneb:
- klenby s jádrem z vyvřelých hornin
- klenby tvořené vyklenutými usazenými horninami
- solné klenby
- exfoliační klenby
Strahler&Strahler obr. 16.8 s. 413
Strahler&Strahler obr. 16.11 s. 414
· tvary na částečně erodované klenbě: sklonově asymetrická říční údolí, klesty, homoklinální a kozí hřbety
4.2 Reliéf vrásových pohoří
· jednoduchá a složitá vrásová pohoří – jednoduchá vrásová pohoří mají přímé osy vrás; složitá vrásová pohoří mají osy vrás zvlněné ve vertikálním směru, což vede k brachyantiklinální a brachysynklinální stavbě
· příkrovová pohoří
· průlomové údolí = údolí spojující dvě sníženiny přes pásmo vyššího terénu (např. údolí spojující dvě synklinální sníženiny přes antiklinální vyvýšeninu)
· inverze reliéfu = stav vývoje reliéfu kdy synklinální struktury tvoří vrcholky vyvýšenin a antiklinální struktury dna sníženin
5. Reliéf na rozlámaných horninách
· zlomový svah = konstruovaný tvar vzniklý přímo pohyby ker zemské kůry po zlomech
Strahler&Strahler obr. 16.16 s. 416
· svah na zlomové čáře = svah vzniklý na zlomové ploše, oddělující dvě kry s rozdílnou geomorfologickou hodnotou hornin; svah vznikl jako výsledek rychlejšího odnosu méně odolných hornin
· složený zlomový svah = svah vzniklý částečně pohybem ker po zlomech a částečně obnažením zlomové plochy selektivním odnosem
· faceta = trojúhelníková svahová plocha vznikající erozním rozčleněním zlomových svahů
· hlavní rysy svahů vázaných na zlomy:
- velký sklon
- přímý průběh
- nezávislost svahu na geomorfologické hodnotě hornin
- hluboce zaříznutá údolí tvaru V porušující svah
- časté prameny při úpatí
- vznik hrazených jezer
- seismická aktivita
4. Tvary na ostatních geologických strukturách
4.1 Obnažené batolity
· batolity obnažené erozně-denudačními pochody vystupují na zemskému povrchu jako vyvýšeniny (členité vrchoviny), což je dáno velkou odolností vyvřelin
· monadnock = vyvýšenina budovaná extrémně odolnou horninou, která vyčnívá nad okolní zarovnaný povrch
Strahler&Strahler obr. 16.20 s. 418
· odlehlík = zbytek denudovaného vyššího terénu v rozvodních částech terénu, který vyčnívá nad okolní zarovnaný povrch
4.2 Tvary vznikající rozrušováním vulkánů
· rozdílný morfologický vývoj stratovulkánů a štítových vulkánů
Strahler&Strahler obr. 16.22 s. 419, obr. 16.25 s. 422
Strahler&Strahler obr. 16.26 s. 423
5. Geologická struktura a tvar říční sítě
· říční síť se přizpůsobuje zejména následujícím strukturním prvkům: zlomové linie, směr vrstev sedimentů, puklinové systémy, sklon povrchu ukloněných ker, směr antiklinál a synklinál, klenba
· typy říční sítě:
- stromovitá (dendritická)
náhodné uspořádání směru odvodňování, chybí usměrnění řek geologickou strukturou; horizontálně uložené sedimenty nebo masivní vyvřeliny bez puklin a zlomů
- paralelní
hlavní toky běží rovnoběžně, přítoky se napojují pod ostrými úhly; hustá síť paralelně běžících zlomů nebo paralelně probíhající vrásy
- radiální
toky tečou na všechny strany z jednoho centra; vulkanické kužely, klenby
- mřížovitá
řeky tečou ve dvou na sebe kolmých směrech, jeden směr výrazně převládá; jednoduchá vrásová pohoří, ukloněné kry se střídáním odolných a méně odolných vrstev
- pravoúhlá
řeky tečou ve dvou na sebe kolmých směrech, oba směry jsou rovnocenné; zlomy a puklinové systémy
- prstencovitá
obloukovitě probíhající hlavní toky a krátké kolmo k nim postavené pobočky; centrální erodované části kleneb se střídání odolných a méně odolných vrstev
- dostředivá
krátké toky směřující do jednoho bodu; krátery a kaldery vyhaslých sopek, kotliny