Ropa a zemní plyn

Podíl tuzemských zdrojů na celkové spotřebě malý, ropa – 1,1%, zemní plyn – 2,0%

Představují ověřené zásoby v rámci domácí surovinové základny důležitý zdroj.

Těžba ropy stoupla z 48 tis.tun na 200 tis.tun (2002).

Celkem je v ČR 20 ložisek, z toho je 14 v těžbě.

Moravské naftové doly, a.s. – Hodonín (380 zam.)

Hlavním centrem těžby je oblast Břeclav –Hodonín, posun také na Vyškovsko a Kroměřížsko (Ždánický les).

Na většině ložisek se společně s ropou vyskytuje i zemní plyn.

Průzkum pokračuje, předpoklady.., ale není reálné do budoucna očekávat výraznější posílení domácích zdrojů v bilanci tekutých paliv.

Těžba zemního plynu dosáhla 120 mil.m3

 

Radioaktivní suroviny

V roce 1950 se v ČR vytěžilo 500 t. uranu , vše v západočeských lokalitách.

O deset let později roční objem těžby dosahoval již 3000 tun, s rozhodujícím podílem v příbramské produkční oblasti.

V roce 1980 se vytěžilo – 2 750 tun, z toho polovina připadala na Stráž pod Rálskem a druhá polovina na ložiska Českomoravské vrchoviny.

 Po roce 1990 útlum produkce, takže v roce 1996 už jen  600 tun.

Jediným těžařem uranu v ČR je státní podnik – DIAMO, Stráž pod Rilském, nástupce bývalého podniku Československý uranový průmysl.

Vládní programy – útlum, 1989, 1992, 1996

Ukončení chemické těžby uranu ve Stráži pod Rálskem, vtláčeny chemikálie, především kyselina sírová, sanace území dotčeného chem.těžbou, bude trvat několik desetiletí, státní výdaje..

Nyní pokračuje omezená těžba uranu jen v Dolní Rožínce ( odštěpný závod Diama, v ostatních lokalitách bylo dobývání uranu zatsaveno.

Objem těžby uranu zhruba pokrývá potřebu českých jaderných elektráren.

Vzhledem k daným geologickým a báňsko-technickým podmínkám těžby, není uran z ČR konkurenceschopný na světových trzích, ale..

 

1.2. Dobývání ostatních nerostných surovin

 

Většina ložisek, až na stavební suroviny, již uzavřena, vyčerpání, nízká efektivita..

 Rudné doly Jeseník, Zlaté Hory, Malé Vrbno…(Cu,Pb,Ag,Au, grafit.)

Kutná Hora – (Fe,Sn,.), Příbram –(Sb,Fluorit,..)

 

Těžba stavebních surovin 

Štěrkopísek a stavební kámen

Rozhodující část ložisek je vázána na terasové uloženiny Labe,Vltavy, Moravy, Odry a jejich přítoků. Z toho plyne výrazně nerovnoměrné rozmístění těžených ložisek.

 Vysoké dopravní náklady, do oblastí s deficitem vlastních zdrojů.

Těžba po roce 1990 poklesla více než 2krát na cca 11,5 mil.m3. útlum stavební výroby, propad domácí poptávky – export, zahraniční kapitál.

V ČR je evidováno celkem 209 ložisek štěrkopísků.

Ložiska stavebního kamene jsou rozmístěna podstatně rovnoměrněji

 Z celkového počtu 77 okresů, jen 14 nemá těžené ložisko.

Deficitní oblasti především – východní část Moravy a Polabí.

Také těžba stavebního kamene výrazně poklesla na cca 8,3 mil.m3.

V ČR je těženo 185 ložisek, což je přibližně polovina z evidovaných.

Největší firma – Tarmac Severokámen, a.s. Liberec (NL), 320 zam.,provozuje 18 lomů,

Spojené štěrkovny a pískovny, a.s.Brno

Kavex-Granit Holding, a.s.,Plzeň (A).

 

Těžba ostatních surovin

Kaolín

Podle kvality suroviny a způsobu použití lze rozlišit kaolín pro papírenský průmysl, na výrobu porcelánu a pro výrobu keramiky. Od roku 1990 mírný pokles v těžbě z 3,6 mil.tun na 2,7 mil.tun.

V největším objemu byl těžen kaolín pro potřeby papírenského průmyslu.

Nejvýznamnější oblasti těžby – Karlovarsko (všechny druhy), Plzeňsko (papírenský), Podbořansko (keramika), Znojemsko (papírenský).

V provozu 17 ložisek

 

Vápencové suroviny

Vápence se liší především chemickým složením a v důsledku toho i způsobem využití.

Vysokoprocentní vápence jsou využívány v řadě průmyslových odvětví ( chemický, potravinářský, keramický, sklářský, gumárenský), u ostatních a jílovitých vápenců je hlavním způsobem použití výroba různých druhů vápna a cementu.

Pokles těžby vápenců z 16,3 mil.tun na cca 10 mil.tun.

Nejvýznamnější těžební a zpracovatelské kapacity jsou lokalizovány v západní části středních Čech, na Litoměřicku,v oblasti Železných hor, v okolí Brna a dále u Prachovic, Vitošova, Hranic na Moravě a Štramberka.

V ČR je těženo 35 ložisek.

 

Sklářské a slévárenské písky

Ložiska jsou lokalizována v nejvýznamnějších zdrojových oblastech – v okolí Střelče (JC), Provodín – Srní (CL), Velký Luh (CH) a v případě slévárenských písků v okolí Blanska.

Těžba do roku 1993 mírně klesala, pak nárůst 862 tis.tun sklářských písků, 1 093 tis.tun, slévárenských písků.

 

Drahé kameny – už jen jedno ložisko – Podsedice (České Středohoří). 34 tun

 

Výroba elektřiny a tepla

Nevhodná skladba energetické základny, velký podíl tuhých paliv na spotřebě primárních zdrojů energie, v porovnání se spotřebou ušlechtilých paliv a obnovitelných zdrojů energie..

Kapacita (instalovaný výkon) – pokles z 15,0 na 13,1 tis.MW ( v roce 1996), nárůst na 16,0 (Temelín).

Z toho 77,8% tepelné elektrárny, 12,1% jaderné a 9,7% vodní.

Výroba pokles na 64 598 GWh

Na výrobě se tepelné elektrárny podílejí cca 68%, jaderné 26%, necelých 6% připadá na obnovitelné zdroje energie včetně velkých vodních elektráren (2,8%).

Rozhodující pro naši výrobu jsou stále elektrárny tepelné, prakticky vesměs jsou to elektrárny parní, ve kterých se spaluje převážně méně kvalitní hnědé uhlí.

Tepelné elektrárny byly dříve u nás budovány jednak v uhelných revírech, jednak v místech velké spotřeby (města).

Později z této orientace zůstala jen orientace na paliva, vedle ní se stále více uplatňuje orientace na vodu, spotřeba zejména ve velkých kondenzačních elektrárnách.

Velké elektrárny patří ke gigantům průmyslu, výrazně ovlivňují ráz krajiny, znečištění ovzduší – exhalace, změny čištění..

Největší soustředění velkých tepelných elektráren je v SHR a v jeho sousedství, hlavně jižním.

 Elektrárenská akciová společnost ČEZ , a.s. –

Elektrárny ve vlastnictví ČEZ, největší – Tušimice I a II, (800MW)

Prunéřov I a II  (1050MW) (u Kadaně).

Počerady I a II (800MW) (u Loun)

Ledvice I a II (640 MW) u Duchova

Mělník II a III (1 000 MW)

Tisová I a II (540 MW) u Sokolova

Chvaletice (800 MW) u Pardubic

Dětmarovice (800 MW) u Karviné, č.ú.

Poříčí (200 MW) u Trutnova č.ú.

Hodonín (155 MW), lignit ?

 Mimo ČEZ-

Opatovice nad Labem (330 MW)

Rozvoj teplárenství je spojen s budováním velkých kondenzačních elektráren, závody s velkou spotřebou páry navazují na takové elektrárny. Mělník,Opatovice,Chvaletice

Velké samostatné teplárny mají zejména Praha, Brno, Pardubice

 

Velké vodní elektrárny u nás byly budovány až po roce 1945

Význam vodní síly je v elektroenergetice ČR větší než lze vyvodit z nízkého podílu ve výrobě elektřiny.

Je využívána asi polovina využitelné vodní síly našich řek ?

Bylo prosazováno komplexní pojetí ve využití řek, nutnost akumulovat zásoby vody pro průmysl a celé NH.

Velmi výhodné podmínky má především Vltava, kde mohla být postavena řada i velmi špičkových elektráren.

Orlík (instalovaný výkon - 364 MW)

Slapy – 144

Lipno I – 120

Štěchovice I a II, přečerpávací – 63 MW

Kamýk – 40 MW

Dalešice – 450 MW (přeč.) - Jihlava

Dlouhé Stráně  - 650 MW (přeč.) – Jeseníky

 

Jaderné elektrárny –

Dukovany – 4x440 MW 

Temelín – (1000 MW)

Jaderná energetika představuje naději české energetiky a ekonomiky ..?

Od roku 1983 musí prakticky celý přírůstek produkce elektřiny zajistit nové jaderné elektrárny …?

 

Zpracovatelský průmysl

 

Hutnický průmysl a zpracování kovů

 

Hutnický průmysl je ve všech zemích předmětem úvah o poměřování jeho přínosu k rozvoji ekonomiky na straně jedné a dopadu na ekologii na straně druhé.

Hutnictví železných kovů

Středověk  - tradice - dřevo, rudy, zbraně..

Koncem 18.stol. se u nás vyrábělo mnohem více železa než v Prusku

V roce 1875 pracovalo ještě v Čechách 45 vysokých pecí, na Moravě a ve Slezsku – 32. nedostatek dřeva-úpadek starého hutnictví

Průkopníkem hutnictví železa založeného již na používání koksu byly Vítkovické železárny v Ostravě, již v roce 1830, moderní vysoké pece tavící ji dováženou  železnou rudu byly zde vybudovány až po roce 1870.

V roce 1879 byl ve Vítkovicích a na Kladně poprvé mimo Anglii zaveden Thomasův způsob výroby oceli.

V minulosti ČR patřila k ocelářským velmocem, výroba surového železa a oceli na 1 obyvatele byla jedna z největších na světě..

Spotřeba 339 kg surové oceli na jednoho obyvatele byla vysoko nad průměrem, Evropa -261 kg, svět – 136 kg.

Hutnictví vstupovalo do období transformace za  velmi ztížených odbytových podmínek vytvářených výrazným útlumem poptávky po oceli téměř na celém světě.

Využití kapacit se však podařilo udržet na ekonomicky únosné úrovni.

Produkce surového železa klesla z 6,4 mil.tun v roce 1989 na 4,9 mil.tun v roce 1996,

Produkce oceli z 10,7 mil.tun na 7,1 mil.tun a na 6,3 mil. tun ( 2002).

Což představovalo zhruba jedno procento světové produkce.

Na produkci surové oceli se u nás nejvíce podílí válcovaný materiál (6mil.tun).

O tom, že i dnes je české hutnictví konkurenceschopné vypovídá i to, že mnozí západoevropští výrobci se snaží omezit přístup českého hutního zboží na své trhy.. členy EUROFER, západoevropská asociace ocelářů, lobby.

Mezi pozitiva v hutnictví patří především přechodné komparativní výhody (levná pracovní síla apod.) a tradice (kvalifikovaní pracovníci apod.), rozvoj však brzdí zadluženost podniků, vysoká investiční náročnost a některé ekologické aspekty.

Větší šanci obstát v konkurenci má hutní výroba s vyšší finalitou ( hutní druhovýroba a výroba hutních materiálů s vyšším zhodnocením).

Rozhodující výrobci – 90% hutní produkce ČR , tři firmy, jelikož má každá ze společnosti jiný nosný výrobní program, konkurují si vzájemně jen v malém sortimentu:

Nová huť Ostrava, a.s.  (2,8 mil.t. oceli), především dlouhé výrobky – válcované profily, betonářská ocel, svařované a bezešvé trubky

Třinecké železárny, a.s. (2,3 ) – profily, dráty,železniční koleje

Vítkovice, a.s. (1,0) – silné plechy, více pak strojírenský program