Hertzsprungův-Russelův diagram-vztah vyjadřující závislost mezi výkonem hvězdy a povrchovou teplotou. (27)

Regolit-prachová vrstva na povrchu Měsíce a měsíců Deimose a Phobose. (64)

Conradova diskontinuita-v zemské kůře odděluje granitickou od hlubší bazaltové vrstvy. (133)

Saros-perioda, ve které se opakují přesně stejná zatmění Měsíce (233 synodických a 242 drakonických měsíců). (121)

Ohnisko-(o. zemětřesení) je prostor konečných rozměrů, ve kterém zemětřesení vzniká (může mít i stovky km). (137)

Hypocentrum-bod kterým nahrazujeme ohnisko, a který klademe do těžiště ohniska. (137)

Epicentrum-kolmý průmět hypocentra na povrch Země. (138)

Neutrální body-nacházejí se v magnetosféře a oddělují uzavřené a otevřené siločárymagnetického pole. (174)

Pólová síla- (307)

Atmosférická refrakce-zakřivení paprsku při průchodu atmosférou. (89)

Sluneční zatmění-vznik-vzniká při dopadu stínu Měsíce na zemský povrch (nastává pokud je Měsíc v uzlu své dráhy a zároveň v konjunkci nebo opozici se sluncem). (120)

Sluneční zatmění úplné-pozorovatelné v místě kam dopadá úplný stín Měsíce (pás totality). (120)

Sluneční zatmění částečné-pozorovatelné v místě kam dopadá polostín Měsíce. (120)

Sluneční zatmění prstencové-vidí pozorovatelé na povrchu Země nacházející se v ose stínu měsíce v případě, že měsíční stín je kratší než je okamžitá vzdálenost Země od Měsíce. (120)

Výška světového pólu nad obzorem-pozorovatel na povrchu Země vidí světový pól nad rovinou obzoru ve výšce, která se rovná zeměpisné šířce místa pozorování. +obrázek (79) (2x)

Ortodroma-nejkratší spojnice dvou bodů na referenční kouli (kratší oblouk hlavní kružnice). (260) (2x)

Loxodroma-čára na povrchu referenční koule protínající všechny poledníky v konstantním azimutu. (261) (2x)

Sféroid-pravidelné rotační těleso zploštělé na pólech, které se jen nepatrně liší od geoidu a nemá zvlněnou plochu (Země by ho dosáhla, kdyby bylo složena z homogenní tvárlivé hmoty). (252)

Geodetická deprese obzoru-úhel mezi matematickým obzorem a tečnou k zemskému povrchu. (258)

Aberace-jev, při kterém pohybující se pozorovatel vidí světelný zdroj v jiném směru, než by ho viděl v témže okamžiku, kdyby byl v klidu. +obrázek (282)

Astenosféra-kanál (zóna) snížených rychlostí seismických vln, je to nehomogenita horizontálního typu a nachází se v hloubkách cca 100-150km. (135)

Geotermální zdroje-rozdělení-  (208)

·                     oblasti zerezvoárů přírodní páry

·                     oblasti vysokotermálních zdrojů

·                     oblasti nízkotermálních zdrojů

·                     oblasti "dry hot rocks"-existuje tam vysoký tepelný tok, ale chybí hydrotermální projevy

·                     normální oblasti 

Zeměpisná šířka-úhel, který svírá normála daného místa s rovinou rovníku. (70)

Geocentrická šířka-zeměp. šířka je definována na kouli, geoc. je definována na zemském elipsoidu (263)

Astronomická šířka-součet zeměpisné šířky a tížnicové odchylky. (264)

Zdroj energie ve Slunci-reakce+rovnice-jaderné reakce proton-protonového řetězce, rovnice:  (25)

Wolfovo relativní číslo-ukazatel sluneční aktivity-udává počet slunečních skvrn, R=K(10g+f); (K-zvětšení dalekohledu, g-počet skupin skvrn, f-počet skvrn na viditelné polokouli slunce) (54)

Bolid-velmi jasný meteor pozorovatelný i ve dne. (67)

Světelný rok-vzdálenost, kterou urazí elektromagnetické vlnění ve vakuu za 1 rok. (22)

Vázaná rotace Měsíce-Měsíc přivrací k Zemi stále stejnou část povrchu (protože se otočí okolo osy jednou za dobu siderického oběhu kolem Země...). (118)

Tíhová anomálie-rozdíl skutečné tíže a normální tíže. (150)

Harmonické koeficienty-charakterizují dynamické vlastnosti tělesa a jeho vnější gravitační pole. (248)

Referenční elipsoid-rotační elipsoid, který se celý nebo alespoň jeho část dobře přimyká ke geoidu.

Horní zrcadlení-fata morgana, pro jeho vznik je treba, aby v atmosféře hustota rychle klesala s výškou. +obrázek (260)

Fotoperiodismus-proces vyvolaný slunečním zářením-u rostlin se při ozáření mění struktura příslušného chromoforu, u zvířat se fotoper. projevuje např. změnami chování během dne. (325)

Kulminace-

Rektascenze-úhel mezi rovinou koluru rovnodennosti a rovinou deklinační kružnice dané hvězdy, měřený od jarního bodu proti zdánlivímu otáčení oblohy.

Astronomická jednotka-střední vzdálenost Země-Slunce, 1AU=1,495*10^11m (22)

Parsek-vzdálenost, ze které vidíme 1astronom. jednotku pod úhlem 1 vteřiny. (22)

Roční paralaxa tělesa-úhel pod kterým v trojúhleníku Země-Slunce-hvězda vidíme z hvězy 1astr.jednotku.+obrázek (22)

Hydrostatická rovnováha-stav, kdy výslednice všech sil, působících na libovolnou část tělesa, je rovna nule. (23)

Magnituda-(hvězdná velikost)-jednotka udávající jasnost hvězd i dalších nebeských těles, fyzikálně osvětlení způsobené měřenou hvězdou či objektem. (26)

Bolometrická magnituda-odvozená z celkového toku záření hvězdy ve všech vlnových délkách, lze ji měřit jen mimo zemskou atmosféru. (26)

Hvězda-kulové, gravitačně vázané těleso, složené z plazmatu. Jejich charakteristickým projevem je, že jsou zdrojem elektromagnetického záření. (26)

Proměnná hvězda-hvězda, u které se v průběhu času mění jasnost. (29)

Dvojhvězda-fyzicky vázaná dvojice hvězd, které obíhají po eliptických nebo kruhových drahách kolem společného těžiště. (31)

Hvězdokupa-objekt, skládající se z většího počtu hvězd, které vznikly patrně ve stejné době a mají podobné fyzikální vlastnosti. (33)

Galaxie-(obecně)-gravitačně vázaný a prostorově izolovaný soubor hvězd. (33)

Galaxie-(NAŠE!!!)-složitý celek hvězd a mezihvězdné látky, vázaný gravitačními silami a obsahující 3-5*10^11 hvězd, které jsou převážně soustředěny do tělesa diskovitého tvaru v centru rozšířeného. (34)

Mezihvězdná látka-výplň prostoru mezi hvězdami ve formě prachu a plynu. (36)

Keplerovy zákony-pro pohyb planet. (47)

·                     1. Planety se pohybují po elipsách málo odlišných od kružnic, v jejichž společném ohnisku je Slunce.

·                     2. Plochy opsané průvodičem planety za stejné doby jsou stejné.

·                     3. Druhé mocniny oběžných dob planet jsou ve stejném poměru jako třetí mocniny jejich velkých poloos.

Newtonův gravitační zákon- (50)

Slunce-je sférický, gravitačními silami vázaný útvar, složený z vysokoteplotního plazmatu. (23)

Fotosféra-vrchní tenká vrstav atmosféry Slunce, pokládaná za jeho povrch. Je to v podstatě viditelný povch Slunce asi 300km tlustý, z relativně husté vrstvy plynu o teplotě cca 5800°C. Odtud k nám přichází 99,9% slunečního záření. (52)

Chromosféra-vrstva sluneční atmosféry nad fotosférou, poměrně řídká, odtud k nám asi 0,1% slun. záření. (54)

Koróna-nejsvrchnější část sluneční atmosféry s velmi malým jasem. (54)

Sluneční skvrny-chladnější místa ve sluneční fotosféře o teplotě cca 4500K, vznikají v oblastech zesíleného magnetického pole. (54)

Umbra-u větších slunečních skvrn patrná i struktura-umbra je tmavé jádro. (54)

Penumbra-u větších slunečních skvrn patrná i struktura-umbra je světlejší okolí jádra. (54)

Chromosférická erupce-prudké zvýšení intenzity sluneční činnosti v celém rozsahu spektra. (55)

Protuberace-Oblaka plazmatu vyvržená do sluneční koróny o velikostech až 10^5 km

Planeta sluneční soustavy-těleso sluneční soustavy obíhající okolo slunce a svítící odraženým slunečním světlem. (56)

Měsíce-satelity některých planet sluneční soustavy, obíhající okolo těchto planet. (64)

Planetka-těleso sluneční soustavy do 1000km v průměru, většina z nich se pohubuje po téměř kruhových drahách s minimální výstředností (e=0-0,2). (65)

Kometa-jádro-konglomerát zmrzlých plynů, ledu, prachu a meteorického materiálu, které se při přiblížení ke Slunci začnou uvolňovat a vytvoří plynoprachový obal-koma. (65)

Koma-plynoprachový obal jádra komety, který se vytvoří z uvolňovaných částic jádra komety při přiblížení ke Slunci. (66)

Meteor-průlet části meziplanetární hmoty zemskou atmosférou. (67)

Meteorit-zbytek tělesa, které proletělo atmosférou a zcela se v atmosféře nespálilo. (67)

Osa zemské rotace-osa protínající zemskou kouli v severním a jižním pólu. (70)

Zemský rovník-průsečnice roviny, proložené středem zeměkoule kolmo na osu rotace se zemskou koulí. (70)

Zeměpisná délka-úhel, který svírá rovina poledníku daného místa s rovinou základního nultého poledníku. (71)

Rovnoběžka-rovina proložená bodem rovnoběžně s rovinou rovníku protne kulovou plochu v kružnici=rovnoběžka. (70)

Poledník-průsečnice roviny proložené osou zemské rotace s kulovou plochou. (71)

Zenit-průsečík svislé přímky vedené místem pozorovatele s nebeskou sférou.zenit-nadhlavník-nahoře. (72)

Nadir-průsečík svislé přímky vedené místem pozorovatele s nebeskou sférou.nadir-podnožník-dole. (72)

Světový rovník-průsečík roviny zemského rovníku a nebeské sféry. (72)

Obzor-průsečík vodorovné roviny proložené místem pozorovatele a nebeské sféry. (72)

Nebeská sféra-myšlená kulová plocha o značně velkém poloměru (okolo Země...). (71)

Meridián-místní nebeský poledník-průsečík roviny kolmé k rovině obzoru, procházející pozorovacím místem, zenitem, nadirem, severním a jižním světovým pólem, s nebeskou sférou. (72)

Zdánlivá nebeská klenba-zdánlivá klenba ve tvaru kulového vrchlíku na níž jsou zdánlivě umístěna všechna vesmírná tělesa. (72)

Topocentrické souřadnice-jejich základní rovinou je obzor. (74)

Výška hvězdy nad obzorem-úhlová vzdálenost hvězdy od obzoru. (+90° v zenitu...) (74)

Zenitová vzdálenost-jako výška hvězdy, ale 0° v zenitu a 180° v nadiru. (74)

Jižní bod obzoru-průsečík meridiánu s obzorem. (74)

Výšková kružnice-rovina kolmá k obzoru procházející místem pozorovatele a měřenou hvězdou. (74)

Azimut-úhel mezi rovinou meridiánu a rovinou výškové kružnice. (74)

Rovníkové souřadnice-jejich základní rovinou je rovina světového rovníku. (75)

Deklinace-úhlová vzdálenost od základní roviny světového rovníku. (75)

Pólová vzdálenost-vzdálenost mezi severním světovým pólem a hvězdou. (75)

Rovníkové souřadnice 1.druhu-výchozím bodem je průsečík meridiánu a svět. rovníku. (75)

Deklinační kružnice-vytíná ji na nebeské sféře rovina procházející danou hvězdou, severním a jižním svět. pólem. (75)

Hodinový úhel-úhel mezi rovinou meridiánu a rovinou kolmou k rovině svět. rovníku, procházející danou hvězdou. (75)

Rovníkové souřadnice 2.druhu-výchozím bodem je jarní bod. (76)

Ekliptika-průsečík roviny oběhu Země okolo Slunce s nebeskou sférou. (76)

Jarní bod-průsečík ekliptiky se světovým rovníkem  (druhým bodem je podzimní bod). (76)

Rovina koluru rovnodennosti-rovina kolmá k rovině rovníku procházející jarním a podzimním bodem. (76)

Sférický trojúhelník-třemi body na povrchu koule neležícími na jedné hlavní kružnici, můžeme vést tři hlavní kružnice, které určují na povrchu koule sférický trojúhelník. (79)

Nautický trojúhelník-sférický trojúhelník na nebeské sféře spojující zenit, severní světový pól a danou hvězdu nebo jiný nebeský objekt. Lze ho využít k určení zeměpisné šířky místa pozorovatele, transformaci souřadnic a ke stanovení hvězdného času. (81)

Kulminace hvězdy-okamžik, kdy hvězda leží na meridiánu. (86)

Extinkce-zeslabování světelného paprsku při průchodu atmosférou. (89)

Atmosférická refrakce-zakřivení paprsku při průchodu atmosférou. (89)

Hvězdný čas-je rovný hodinovému úhlu jarního bodu. (95)

Pravý hvězdný čas-pokud je hvězdný čas vázán na okamžitý jarní bod (podléhající nutaci). (95)

Střední hvězdný čas-pokud je hvězdný čas vázán na střední jarní bod (nepodléhající nutaci). (95)

Rovnice ekvinokcií-vyjadřuje rozdíl pravého a středního hvězdného času. (95)

Hvězdný den-jednotka hvězdného času, je to doba, která uplyne mezi dvěma po sobě následujícími horními kulminacemi jarního bodu. (95)

Siderický den-kdyby jarní bod neměnil s časem svou polohu, byl by hvězdný den totožný s dobou otoč. Země o 360°. (95)

Efemeridy-dopředu vypočetné polohy vesmírných objektů pro určité přesně definované časové okamžiky. (95)

Siderický rok-doba mezi dvěma po sobě následujícími stejnými postaveními Slunce mezi hvězdami. (96)

Tropický rok-dobu mezi dvěma následnými průchody středního Slunce středním jarním bodem. (96)

Pravé Slunce-vykonává zdánlivý roční pohyb po ekliptice podle 2.Keplerova zákona (nepravidelně...). (96)

Pravý sluneční den-doba, která uplyne mezi dvěma po sobě následujícími dolními kulminacemi pravého Slunce. (97)

První střední Slunce-se pohybuje po ekliptice, ale rovnoměrnou rychlostí. (99)

Druhé střední Slunce-se pohybuje po světovém rovníku a rovnoměrnou rychlostí. (99)

Střední sluneční čas-doba mezi dvěma po sobě následujícími dolními kulminacemi druhého středního Slunce. (99)

Sekunda-86400 část středního slunečního dne.

Časová rovnice-vyjadřuje rozdíl mezi časy průchodů pravého Slunce a druhého středního Slunce meridiánem. (99)

Efemeridový čas-rovnoměrně plynoucí čas, nezávislý na zemské rotaci a určený z délky tropického roku. (101)

Pásmový čas-Země je rozdělená na 24 sférických dvojúhelníků-poledníkových pásem o šířce 15° a v každém je zaveden místní střední čas středního poledníku. (102)

Kalendář-souhrn pravidel pro počítání dnů v roce. (107)

Cirkumpolární hvězdy-viditelné v daném místě Země celoročně (0°<p<S). (112)

Vycházející a zapadající hvězdy- (S<p<180°-S). (112)

Hvězdy neviditelné v dané zeměpisné šířce-(180°-S<p<180°). (112)

Ekliptikální souhvězdí-kterými prochází ekliptika. (112)

Aspekt-označení některých významných zdánlivých poloh planet (těles) na obloze vzhledem ke Slunci a Zemi. (114)

Konjunkce-okamžik, kdy mají dvě tělesa stejnou rektascenzi nebo ekliptikální délku (konj. v rektasc. nebo v délce). (114)

Konjunkce dolní-je-li planeta mezi Sluncem a Zemí. (114)

Konjunkce horní-je-li Slunce mezi planetou a Zemí. (114)

Opozice-kdy má těleso a Slunce o 180° rozdílnou rektascenzi nebo délku (opozice v rektasc. nebo v délce). (114)

Kvadratura-postavení vnější planety nebo Měsíce tak, že úhel Slunce-Země-planeta (Měsíc) je 90°. (114)

Fáze Měsíce-změna tvaru osvětlení části Měsíce. (116)

Nov-Měsíc a Slunce v konjunkci a jeho osvětlená část je odvrácená od Země. (116)

Úplněk-Měsíc a Slunce v konjunkci a celá jeho osvětlená část je přivrácená k Zemi. (116)

Čtvrt-Měsíc a Slunce v kvadratuře. (116)

Siderický Měsíc-doba oběhu Měsíce vzhledem ke hvězdám. (116)

Synodický Měsíc-doba oběhu Měsíce vzhledem ke Slunci. (117)

Měsíční zatmění-když je Měsíc v opozici se Sluncem. (120)

Teorie elastických vln-vysvětluje různé aspekty šíření elastických (seismických) vln prostředím. (123)

Seismické vlny-elastické vlnění vzniklé při zemětřesení nebo odpalu nálože. Při průchodu prostředím vyvolávají tyto vlny pohyb jeho částic a ten se přemáší na sousední částice. (123)

Vlny-podélné-longitudinální-P-vlny a příčné-transverzální-S-vlny, oboje vlny objemové. (123)

Druhy příčných vln- (124)

·                     příčné vertikální-částice kmitají v rovině vertikální vzhledem ke směru šíření.

·                     horizontální-částice kmitají v horizontální rovině.

Rychlost šíření seismických vln-je závislá na elastických parametrech prostředí a jeho hustotě. (124)

Amplituda vlny-výchylka hmotných částic z rovnovážné polohy. (125)

Vlnová délka-vzdálenost mezi sousedními maximálními amplitudami. (125)

Huygensův princip-každý bod čela vlny lze považovat za nový zdroj vlnění. (126)

Fermatův princip-seismické vlny se šíří po dráze odpovídající minimálnímu času průchodu. (126)

Princip superpozice-seismické vlny se šíří prostředím nezávisle na sobě (neovlivňují se). (126)

Rayleighova vlna-

Loveho vlna-

Snellův zákon-

Mohorovičičova diskontinuita-odděluje kůru od pláště a charakterizuje ji náhlý vzestup rychlosti šíření seismických vln o 0,5-1km/s. (131)

Gutenbergova diskontinuita-odděluje plášť od jádra a vyznačuje se náhlým snížením rychlosti P vln a vymizením S vln.

(131)

Zemská kůra-nejsvrchnější vrstva pevného zemského tělesa, mocnost od 6-15km pod oceány po 80km v Himaláji. (131)

Zemský plášť-mezi zemskou kůrou a jádrem (33-2900km pod povrchem). (135)

Svrchní plášť-od Mohorovičičovy diskontinuity do cca 400km. (135)

Astenosféra-zóna snížených rychlostí seismických vln (v hloubec 100-150km) snížení cca 0,3-0,4km/s. (135)

Střední plášť-v hloubce cca 400-1000km. (136)

Spodní plášť-v hloubce cca 1000-2900km. (136)

Zemské jádro-od 2900km níž. (136)

Zemětřesení-soubor krátkodobých pohybů, reprezentující proces při změně napěťového stavu hornin. (jsou vázána na kůru a svrchní plášť-níž se prakticky nevyskytují). (137)

Řítivá zemětřesení-vznikají např. řícením stropů podzemních dutin, hypocentrum bývá mělké a zemětřesení mívá lokální charakter, ale rozsah škod může být značný. (138)

Sopečná (vulkanická) zemětřesení-průvodní jev sopečné činnosti, hypocentra do 10km, lokální charakter, často se vyskytují v rojích. (138)

Tektonická (dislokační) zemětřesení-nejznámější a nejzhoubnější, vznikají náhlým uvolněním nahromaděné elastické energie v tektonicky aktivních oblastech, přičemž dochází ke smykovému pohybu ker podél zlomových spár. (138)

Tsunami-vlny vznikající při podmořských zemětřeseních nebo sopečné činnosti. Rychlost až 1000km/h, výška na moři do 1m u pobřeží i desítky metrů a délka vlny nejčastěji okolo 150-300km. (139)

Gravimetrie-geofyzikální metoda zabývající se studiem tíhového pole Země. (147)

Gravitační pole-má každé těleso a působí jím na ostatní tělesa. (148)

Intenzita gravitačního pole-vektorová veličina charakterizující v daném bodě gravitační pole. (148)

Tíhová síla-(na povrchu Země)-výslednice gravitační a odstředivé síly. (148)

Zemské tíhové zrychlení-zrychlení volného pádu, které volnému tělesu uděluje tíhová síla. (148)

Izostáze-stav blízký hydrostatické rovnováze. (152)

Teorie izostáze-hmotnost vertikálního sloupce zadaného průměru je všude na Zemi stejná, nezávisle na reliéfu a nadmořské výšce. Spodní ohraničení sloupců je předpokládáno na ploše kompenzace. (152)

Prattova hypotéza-(u teorie izostáze) sloupec A vyšší než sloupec B je tvořen lehčími horninami. (152)

Airyho hypotéza-(u teorie izostáze)-oba sloupce A i B jsou ze dvou typů hornin s odlišnými hustotami, ale s různým zastoupením obou hornin. (152)

Gravimetr-slouží k relativnímu tíhovému měření. (156)

Magnetometrie-geofyzikální metoda zabývající se studiem mahnetického pole Země. (169)

Magnetické pole-prostor, ve kterém působí magnetické síly. (169)

Magnetická delkinace-úhel mezi magnetickým a zeměpisným poledníkem.Kladná (záporná) probíhá-li mag. poledník východně (západně) od zeměpisného. (172)

Magnetická inklinace-úhel mezi vodorovnou rovinou a vektorem geomagnetického pole. Kladná (záporná) směřuje-li vektor pod (nad) vodorovnou rovinu. (172)

Magnetosféra-prostor v blízkosti Země, kde jsou podstatné jevy určovány magnetickým polem Země. (173)

Sluneční vítr-stálý tok plazmatu vysílaný Sluncem k Zemi. (173)

Magnetická bouře-intenzivní nepravidelná variace vyvolaná mimořádnou sluneční činností. (174)